Den za dnem mizí slavíci z místních hnízdišť. Dnes (29.7.) už byly některé lokality bez odezvy. U Bakova jsem byl letos prvně. Z přehrávače se místy až kouřilo, ale ozval se jediný nad řekou, protože však byl na večer domluven déšť, ani jsem náčiní netahal. Za prvních kapek jsem sjížděl k hřbitovu za Veselou, to je místo sice plné ostružin a maliní, ale lesík není nijak velký. Hlavně jsem tam vloni nekroužkoval a to je šance pro sklopky. Kdyby tam tak nějaký byl, v přeprškách by se to pod břízami ještě stihnout dalo. Byl tam a stihlo se to!
Je to nepochybně sameček a zbývá mu pár dnů. Pěkně nám před cestou tloustne.
Buřeň vůbec nezklamala, to se prostě nedá. Doma vytahám z kůže trny, brzy od toho bude klid. Je to unikátní chytání, myslím, že docela neznámé. Mohl bych ten způsob dát patentovat. S velkou nedůvěrou na mne civí chataři, když vylézám z provazců trní na cestu, za doprovodu chrastících PET lahví a plechovek od piva. Lidi jsou prasata. Byl by to jinak pěkný březový háječek! Po oplocence posedává šedý i obyčejný ťuhýk, je to od nich hezké, že tu stále ještě přebývají. Vytočilo je, že začalo pršet a velký hmyz složil krovky pod listí, jsou tu najednou zbyteční. Já taky končím. Jsem „na kůži“ z oklepaných korun osik, slavíka pěkného mám ve foťáku a pojedu domů. Od Jizery volá pisík – je to jejich čas, hodně si ta štěrkoviště užívají. Jdou s nimi z hor „žlutí koníci“, každé léto je to jak přes kopírák. Jak je ta řeka potřebná! Pod zákrutem sympaticky orvala břeh, doufám, že si toho nikdo nevšimne. To by bylo zjara pro rybaříky! Připomnělo mi to slavičí Prosnu, to byla nádhera v té placaté polské krajině! Kdybychom tak měli jejich moudrost, to by se to rybářům rybařilo, ptáčkářům pozorovalo a místnímu bulváru při zvýšené vodě povykovalo. Prší čím dál víc, jedu domů.
