Někteří čtenáři si sem chodí oddychnout. A já na ně pamatuji. Internet přetéká oblbováním a diletantstvím, tady je přístav.
Nabízím dva obrázky z „předchvíle“, byl jsem zase poslouchat. Ne tedy pod fíky, ale na cestě ke Zvolínku na pomezí našeho parku. Nemáme doma ještě ani slavíky, nemáme ani ty fíky. Dokonce už ani ten Matuška nežije. Poslouchat jsem byl modráčky. Víte, kdy je vhodný čas? Nechám to dopovědět ony dvě fotky…
Slunce doplulo za barokní figuru kostela a květy se ukládají k spánku. Tedy i sasanky hajní, co rostou v svahu pobřeží. Jsou tu každého jara a v dobré kondici. Nálada natolik křehká, že vás s ní nechám odejít.
Dobrou noc.
