(První jarní den volá po výjimečnosti. Začněme tedy kvízem).
Nadpis vyjadřuje: A) Zoufalý ženský hlas před noční hospodou
B) Povzbuzování jarních křídel při každém ptačím připažení
Ano, „B“ je správně…
…a ptáci opravdu přilétají.
…………………………………………………………………………………………………………………..
Slavičí háj se mění v pódium. Je ohromující vyčkat za tak příhodného počasí, jaké přinesl dnešní podvečer, až oba drozdi sklidí zpěvníky a noc zahalí podjarní kotlinu. Tu v zadním rohu pod soutokem začne svou píseň – zprvu velice opatrně – modrák. Tma už je docela všude a píseň sílí. Je zvláštní, zmixovaná z docela jiných zpěvů, než je člověk uvyklý z playbacku. Ostatně – tam část programu zaobstaral modrák tundrový. Já ale na krabičku v parku nesahám, přijde na řadu, až bude nezbytně třeba. Stojím přiklopený pokroucenou hrušní v okraji bažiny, praporce rákosí kryjí, co větve nezastaly, přede mnou pár metrů se vlévá rachvalská stoka do Trnického potoka. Tam je v okrouhlém ocelovém bodci umístěna vysoká větev suché slívy pro mikrofon mokřadního strnada i slavíka. Vysedávají na něm rádi.
Dva kalousi loví nad loukou, létají hebce a modráček vždycky zmlkne. Na chvilku. Park, zdá se, nabízí už nyní daleko víc, než vůbec na něj vím. Ale budu už přítomnější. Zítra štěpkujeme větve z ořezu, zůstanu asi do večera. Alespoň na začátek koncertování.
