Pozoruje-li člověk v prostředí bramborníčka černohlavého, je to zážitek. Notně ovlivněn slavíky, tady je něco docela jiného. Jsou pořád na křídlech, aktivní, jsou vidět. Jsou drobní (hlava je velká málem jako tělo), na jaře obtížně rozlišitelní. – A do sítě i špatně chytatelní. Dobře ji vidí. Ještě, že máme styly i jiné.
Za těchto slunečných dní poletuje už dostatek hmyzu a oni loví a loví. V přilétání na hnízdiště jsou rovněž čilí, snaží se být doma co nejdřív. Jen prostředí – těch jim ubývá intenzivně. My máme to štěstí, že je máme. A jak poznamenávám: je to pěkné spolubytí.
Tady jeden je ze včerejška, ukázali se první v začátku března.
Pak tedy: Ptačí cesty už žijí a návratům svítí zelená. Prosedět celé doma by bylo chybou kardinální.
