Znal jsem starou migrační cestu pro bramborníčka hnědého, černohlavého a bělořita šedého. Táhla se krajinou a já ji „četl“ vždy tady u nás kolem Chlumína, tu jarní ve směru od Všeborska. Letní tak nápadná nebyla. Vůbec mne nenapadlo, že do krajiny Dolnobousovska vstupuje po západním okraji Slavičího háje. Trvalo mi tedy opravdu dlouho, než mi v hlavě sepnulo. S čerstvým poznatkem jsou najednou i všechny starší záhady jasné. A ten tah sotva začíná, otevírají jej (časní) černohlaví bramborníčci – a jde to chytat. Jak jinak, než pastičkami, sítě vidí. A ono taky u dráhy, kam to natáhnout, když vlaky jezdí co hodinu. Přesně – železniční násep v kombinaci s lučními lajnami rákosin – koridor jako hrom.
Zatím jsem tedy nechytil žádného elegána, ale i to přijde. V dalekohledu už jsem dnes takového viděl.
