Vypisuji kontrolní zástihy – ty, které jsem způsobil činností svojí během letních prázdnin a znovu pracuji s náhodami. Je to kolikrát až neuvěřitelné, jaké okolnosti výsledku z největších v této činnosti pomohou. A hned třeba též uznat, že opačně se děje právě tak, jenom to, že o zmařených nevíme, šetří nervy. Buďme s těmi co platí. Co máme v portfoliu, co jsme vytěžili.
I tato letní noční sezóna je samozřejmě u mne slavičí. Ale dějí se věci kolem a těch je o mnoho víc. Třeba vedle v rákosí… Tam by se už na výsledek během pobytů dalo i vsadit. V rákosí to prostě nasype vždycky. To ale kroužkovatelé dobře vědí a nejen po Česku.
Já jsem po výkonu nyní v čekání. Vlastním tři odečty zahraničních centrál, jsem na to zvědav. Zhruba to odpovídá vypětí a počtu chytaných opeřenců, %uelně. Ale buďte si jisti – vy, co s problematikou nekonáte – překvápko to je vždycky. To není labuť na rybníku, která má límec s čísly vidět až z rynku a o jejím pobytu se od příletu ví. Jenom se přičítají dny. U drobného ptactva je tomu jinak. A ještě většinou tak, že máte už slušně nakroužkováno z předešle, takže jste na hliník uvyklí. No, a pak je obroučka na druhé noze než zrovna dáváte vy, nebo nějak víc zašlá, či ražbou úplně zahlcená, že to naše „muzeum“ určitě nemůže být. S takovým odchytem velmi opatrně! Řádně uzavřít přepravní čekací boxík škrtidlem, radši ještě přes plátno hmátnout, že tam vzácnost opravdu je, a pak jít pohledat lupu či obrátit dalekohled vzhůru nohama. Ten ukazuje jaksepatří a rozluští i kroužek z Belgie! Člověk tady pracuje s kontrolou a oznam na plechu pročítá 2x. A protože se jedná o svátek, tak radši v poklidu ještě jednou. Je-li spolupracovníkem letitým jako já, nevyhne se vzápětí smršti vzpomínek. Najednou jsou tady a do poslední! Co, kdy, kde v hliníku bylo vytisknuto. A jak dlouhé čekání, a co potom se vším nad rozloženým atlasem.
Budu čekat, a jak něco přijde, dám sem vědět. A buďme ve střehu, bude to pěkné. Dvakrát obecný rákosník, jednou slavík tmavý. Nebude v trojici slabšího, protože třeba ten první odkryje rákosníka mimo tahovou cestu. Pokud to ovšem nebude tak, že pták „někde od nás“ letěl k jihozápadu hodně vysoko po zeměkouli a pak „dolů“. Což se děje a ví. Druhý, ten bude „příletový“. Španělsko je pod námi dost výrazně a jde o jasný směr přilétání druhu. Ani tady ale nevíme původ jedince, letní chytání holt nad původem mlčí. To u slavíka, tam bude jasno! Už je. S velmi vysokou pravděpodobností se v místě působení centrály i narodil. A lze už i tušit, kde jej chytili. Co je ale proslazem na špici pověstného dortu? Půjde zcela jistě o přímý tah, a my takové v naší databázi již známe. Jenomže tento ze Slavičáku má letní datum posazené dost nízko v prostoru srpna. To by mohlo být trumfem a odkrýt by se dala rychlost pohybu mladého slavíka ze severu. Oni nespěchají – tedy, alespoň v úvodní etapě ne. Potřebují se dostat do první velké zastávky někde v přímoří a tam vše vyhodnotit. A sledovat přitom oblohu po setmění, než pohnou dál. Tyto „hnědé“ dva druhy slavíků to mají přes kopírák od dvou „hnědých“ rákosníků. A někdy docela také s určováním :). Až cesta a zimoviště rozkryje druhovou pravdu. Jsou totiž taková sobě výrazně odlišná. Inu, jak říkám – ornitologie je převážně dechberoucí!
Takto do parku nakouklo poslední ráno chytačovo.
