Nocí hromada, že přes ni není vidět! To je součet chytacích pokusů v prostoru slavičí migrace do Afriky. Vzpomínky jdou docela dobře křísit z fotek, a je to síla. Letos skončila etapa desátá. Skončila dnešním rozedněním. Vše podle plánu.
Naučil jsem se z příležitosti? Naučil. Zejména letošní ročník, kdy už jsem měl jasně dané doplňující úkoly, naložil docela dost. Je vzrušující jít cestou, jež není prošlapaná. Poznatky věda teprve docení.
Ukazuje se u slavíků, že kdo rád vyhlíží zástihy „ zvenčí“, postává u špatných dveří. Naděje zde jsou nevysoké. Přichází ale poznatky doprovodné, a ty na váze nešetří. Jenom sledovat proměny tukového nastřádávání v čase. Nebo se zaobírat reakcemi na hlasový zdroj v prázdnin začínání a na jejich konci. S ohledem na časový posun rozednívání, ale nejen na něj.
Ještě nějací poletí, jako vždycky v začátku září, ale na tom projekt nestaví. To bych musel ponocovat do října pro nahodilé „třeba“. Není to ani nutné, za prázdniny ukážou zřetelně, jak to chodí. Už se od nich ale obloha čistí, to bezesporu. Budou daleko dál. Ale po zimě, to oni se pokusí vrátit. Je velmi příjemné těšit se na příchod dubna. On přivede hnízdit nejednoho z nich a květen pomůže pomalejším. Teď ale náčiní zakotví v kabinetu a bude nabírat prach. Frekventovaná bude tužka s papírem, klávesnice, závity v hlavě.
Na shledanou.
