Sekal jsem rákosí u potoka, přicházel večer – prostřídali jsme se – já odcházel. Jdu podle tabulky a zahlédnu ohnivé světlo z trávníku. Otáčím krok a přelézám špagátek v kraji cesty. Tak přeci to vyšlo! Hvozdík kartouzek.
Na seznamu byl, ale mysleli jsme, že coby víceletá kytka vyjde až po zimě. To je hezké odměnění. Jako by nestačil keřík docela žlutého jetele, co vykvetl po první seči na jednom plácku, a který jsem nikdy neviděl, teď tu máme karafiát.
Už opravdu šla do háje tma, kalous přeletěl nedočkavě vzadu nad polem, když jsem zážitek dokumentoval. Má rád výslunné trávníky, tady v tom místě louky mu bude dobře. Samozřejmě, že jej z krajiny znám, ale tenhle je náš. Toho jsme zaplatili.
Prší, ale naše oblast obstojí bez úhony. Pod Jizerskými horami je stín a větší voda se neočekává. Za tu přiměřenou z parku děkujeme.
