U Zvolínku mám konečně úkol, modráčci jsou doma, a hned v páru. Líčím a čekám, čekám i pak. Síť použít nejde pro vítr, v pastičkách byli nejspíš už loni. Oba. Kolem jsou stále vyvýšená pole na hluboké orbě a kamenivo na hřbetech z podloží vytahaných říčních nánosů láká. Vím, proč tam zase už mířím. Nešlo by ani tak o drahé kameny, stejně jsou řekou omleté, jde víc o inspiraci. Jedině tam totiž a jedině tehdy mi naskakují představy o Jizeře těch dob. Vše, co je hlava schopna vylovit, k tématu průběžně přihazuje. Pak nacházím u nohy nádherný ametyst, tedy ohlazenou polovinu. Achátový obal uvěznil křišťál. Jak říkám, škoda stavu, kdy šutry jsou zbroušené kutálením v proudu někde až od Kozákova. Z tamních matečných melafyrů. Jak je jen dobrodružné všechno podobné objevování! Jsem plný obdivu ke krajině.
Modráček vyletěl nad rákosinu a konečně kloudně zazpíval. Pak ale slétá k vodnímu oku, spíše zálivu tohoto nemnoho známého rybníku regionu. Dostal jsem jej do dalekohledu jen krátce a nohy neprohlédl. Zda je kroužkovaný. Pod zohýbanou jabloní, co pamatuje mé dětské zmáchané plavky, kvetou v ohromném koberci bílé sasanky. Mimo les, ale daří se jim tu převelice. Protože stromy jsou opravdu jenom tu a tam, usadil se zde šedivý ťuhýk. To je přesně areál pro něj. Modráček znovu vyletěl a padá kus stranou. Znám je, jak seskakují do travnaté cesty za potravou podobně jako slavíci. Ani o jedněch neplatí, že by byli jen ukrytí. Potřebují mít krytá záda zázemím, ale zejména po ránu je uvidět venku můžeme často. Stejně se chová i slavík tmavý v oblastech, kde hnízdí. Snad jedině za těchto okolností se mohou stát kořistí krahujce. Ze zálohy proletuje podél krajů či v uličkách a ptáky se snaží odklonit do prostoru. Poté je rozdílem rychlostí snadno uloví. Znám z terénu takové případy oba, pro modráka i slavíka obecného.
Zda padne příletový rekord v Knize slavičích návratů? Uvidíme. Ptal se mne rozhlasový redaktor, který se za námi znovu chystá. V Maďarsku a na Slovensku již slavík obecný zapsaný je, uvidíme u nás. Fakt je, že třeba střemchy pozítří již zcela jistě rozkvetou, což je unikum.
