Podíváme-li se u pěvců na obě migrace, každá je jiná. Ne tím, že jednou ptáci k nám přilétají a podruhé odlétají „k jihu“. Liší se pojetím přesunu, to především.
V Slavičím háji dopoledne domácí rehkové podél centrální cesty posedávají po vyčnívajících větvích a co chvíli seskakují k zemi. Navečer už tady nebudou. Budou o pěkný kus jinde. A vůbec to nemusí být ve směru tahu. To upraví až noc, která ptáky vyzve na křídla a předloží mapu. Tahy drobných ptáků jsou pro mne zážitkem v nejširším možném uchopení. Než jsem se naučil vhledu do odlétání, daleko blíže byl tah jarní, kdy pohyb je vskutku markantní. Pro mne v něm křídla sviští.
Ornitolog, pokud nekroužkuje, nemá příliš možností vyznat se v příletech či mnohdy jen průletech. Menší budníček u cesty před týdnem zpíval a stejný zpívá pořád. Ono to tak být ale nemusí a často ani není. Pozorovatel je šizen, jak to jen jde. Rozumnou úvahu na zjištění nepostaví, kdyby se rozkrájel. Jednomu stačí, jiný chce víc. Kroužkování je výhrou v dokazování. Kontrolní odečty poté kamenem pro základy. Jak rád se přehrabuji ve výsledcích. Většina z nich, zkraje po získání, vypoví pravdy přibližně půl. Další díl až později při návratech. Jsou věčně živé, s dlaní nataženou. Připraveny, o kousek popostrčit.
Vzal jsem v dílně kus dřeva, který pro příležitost schovávám desítky let. Teď přišla a pomůže vysvětlit, o co nám v parku jde. Lidé se nebudou muset dotazovat, co máme za úmysl.
Už se nemohu dočkat střídavého sečení motýlí louky. Dočkat se nemohu barev i vůní louky dávných časů. A jednou – kdo ví, třeba se povede. Mezi modrásky, pravidelně se kolem vyskytujícími, proletí ten spíše hnědý, s modrým – sotva tak – poprášením líce křídel. Bude cílový!
Už dnes, dokud svítilo slunce před deštěm, motýlů poletovalo dost. Je to loukou vedle, v sektoru číslo dvě. Porost je sečen strojně jedenkrát za léto, a proto tam motýli jsou. Nejde o kdovíjaké unikáty, ale patří se upozornit, že i babočky či žluťáskové mohou jednou (dost brzy) chybět. Ne tak ve Slavičím háji. Heslo, které jsem vymyslel, se u nás naplňuje od vteřiny svého narození: “Mít kam jít“. Platí tu pro zvířata, i pro lidi.
Začal jsem ptactvem, končím nad motýly. Na blogu – nic divného.
