Před koncem roku si často říkám, že už v krajině nenaletím. A že si nástup jara pořádně pohlídám. Chyba lávky! Nejde to. Ten samořízený kolos ujíždí podle svého.
Kdy začíná jaro? Mám ještě čas, nebo už třeba být ostražitý? Dávno to začalo, hned jak povolily mrazy! Není šplhavce toho, který by si dnes nezavolal, nezabubnoval. Ve Slavičím háji se kosové černí odhání od kaluže, už i jim materialismus začal diktovat. Sklízí úrodu bobulí ptačího zobu, teď jim je najednou dobrý.
Sektor pásu křovin, vysázený slavíkům k pelichání, krom záměrných proluk je jinak neprostupný. V současnosti v něm nocují početně kvíčaly, aby to člověk zvěděl, musí však vydržet skoro do tmy. Čekají po okolí a pak to začne. Rád bývám při tom bez sítí.
Děti vyčistily budky. Modřinka, co hnízdí v infotabuli, už ovšem přebraná vlákna stěhuje zpět. Zde je zajímavé, že oba ptáci přebývají v okrsku celoročně.
Obecní strnadi však ještě drží početné uskupení, neznají výhled do půlky února. Jejich populace v oblasti není malá, naštěstí.
Předjaří začalo ale už dřív, za mrazů. Odstraňoval jsem z naučných stezek promrzlé krtince a pod klobouky už čekaly naklíčené rostlinky. Jako v pařeništi. Člověk všechny ty nástupy neuhlídá. Jedno je ale jasné, krajina zimě už nevěří ani slovo.
Dobrý den,
Zaujala mě zmínka o modřince- to, že už v lednu sýkorky zpívají, mě nepřekvapuje, ale stavba hnízda, to je teda jiný level 🙂 Takové poznatky ze života běžných druhů jsou velmi cenné.
A obecně Váš přístup k ptákům- založit svému oblíbenému druhu soukromou rezervaci působí jako splněný sen a zároveň velmi dobrý skutek pro naši přírodu. Jen tak dál,
Zdravím a přeji brzké a zážitky nabité jaro,
David Říha
Zdravím Vás též, pane kolego.
Slavičímu háji bych ten „jiný level“ samozřejmě přál, ale ono zde může jít se stavbou u místních modřinek možná o situaci vynucenou. Jen několik dnů předtím dutinu/budku mladí ochránci přírody vyklidili kvůli parazitům v rámci péče. Sameček možná jen prostě „chce zpátky do peřin“.
Dále děkuji za milá slova, a ty sny? Tento soukromý ráj si tehdy nešlo snad ani snít, takovou odvahu jsem neměl. Spíše cesta k tomu všemu došla a ubírá se nadějně dál. K radosti mé i týmu rodinných podporovatelů. Slavíků, zvířat kotliny, lidí z města a okolí (to si alespoň myslím, že převážně. Že méně je zamračených). A taky k profitu KS, protože jsme pro počty okroužkovaných slavíků druh konečně rozmluvili. Na ČSO nezapomínám též.
Zdravím a zůstaňte s blogem. Návraty budou kolosální, to už je v parku cítit.