Přijde mi sympatické na cestách krajinou. Jsou to takové připomínky vodou unášeného času. Vím, podobný proud v jiném čase znovu rozvěší obrázky bohatosti, ty čekanky okolo cest jenom šly spát. A slavíci se jen povinně přemístili jinam. I ten bělásek řepový, co letí z větší dálky, nebo to s odletem dlouho doma podceňoval, klopýtá k jihu nad polem, co síly stačí. A já, zapadající do toho světa čím dál víc, stojím a žasnu.
Jsem v tomto svobodný, můžu jít za chviličku znovu se dívat a vyhledávat vše napínavé, co kolem se děje. Vše uvěřitelné, žádnou demagogii. A to mne baví. Nechci ztrácet prostor větami, které už na první pohled neplatí – ano, i takové o slavících zazněly. Stavím si věty nové, na vlastních základech. Nabídnu je i jiným, ale nutit nebudu. Jsou pro ně cizí a společnost je dnes z podstaty nedůvěřivá. Učí se to už děti ve škole.
Ještě to stihnout! Ledňáček, co bydlí o kus dál na Kněžmostce, včera navečer vylovil z jezírka rybku, jednu z posledních. Nezajímá ho, že k přezimování jich je pod vodou už jenom hrstka, že bych si býval přál, aby zůstalo víc. Nemám jeho žaludek a on je mazaný. Když to nedoloví on, přiletí odněkud jiný a bude po ohledech. Co mi to jenom připomíná..
Ano, přírodní zákony jsou vybroušené, jako ten safír z Jizerské louky v Praze na Hradě. Drží po staletí. Po vážce u toho samého jezírka zůstala na stvolu svlečka. Stihla to. I proto tu kaluž v zahradě mám, abych měl přírodní zákony po ruce. I proto mám zahradu řízeně pralesovitou, abych těch zákonů viděl co nejvíc. A dívat se chodím opravdu poctivě. Kytka za oknem v květináči už je něco jiného. Ta se o život nemusí rvát a ani pořádný nikdy neviděla. Neví, jak volnost chutná.
Pak jdu naším parkem, jabloně klopí kadeře, že letos to prostě nešlo, a já se nezlobím. To letní hrušky hned v kraji, ty vyšly pěkně, ale zas nás někdo otrlý předběhl. Byla to jenom chvilička. Potřeboval to stihnout a teď je doma s požitkem okusuje. Takhle se to dělá! Kdo si pospíší, má. Zpívá o tom i Pavel Dobeš, ten se s tím ale příliš nemaže. Toho to mrzelo víc, měl i plot. A navíc – šlo o „Máslovky“, my máme „Konferenci“. Tím to třeba bude.
Ještě to stihnout! Kdo si pospíší, má. A tak hned po ránu natáhnu síť, přes zahradu táhnou králíčkové.
