Co jsem dopoledne lidem nasliboval, potřeba splnit. Kontakt na instituci, kde ještě lze sehnat Slavíka z dubového lesa zde: infocentrum@dolni-bousov.cz
Myšlenka, kterou jste chtěli zopakovat a na blogu vyvěsit – ta, kterou jsem pronesl k dětem ve škole před pár dny, zde: „Nemusí nikdo přírodu chránit. Postačí, když ji nebudete ubližovat, ona si poradí bez vás, nikoho nepotřebuje. Zůstanete ale dál chudými, nikomu z vás nic o sobě nepoví“.
Nyní zde máme odchyt slavíka, který za čas exkurse nevyšel. Stává se to často. Autobus z parku odjíždí.
Pak beru síť číslo dvě a instaluji cíleně do míst, kde pobýval. Přehrávám bez úspěchu a v tu chvíli tuším, že i tento mistr bude zkušený. Vypínám a předstírám loukou odchod tak, aby mne rozhodně viděl. V sluncem nenasvícené/neprozrazené části sítě za chvilku poskakuje slavík opatřený kroužkem z předodletového času loni. Pták je teprve dvouletým, okroužkovaným během nočních odchytů, ovšem na samém začátku akce, tehdy. Jako kropenaté mládě, spolu se čtyřmi jinými – sourozenci? I na ten moment vzpomenu a v archivu bude nejspíše fotografie. Tady je..
Tímto kontrolním odchytem víme, že slavík je původem ze Slavičího háje, loni se zde narodil. A též se přesvědčujeme, že i když se dokázal vrátit do parku, přímo do místa narození ne, o dost dříve totiž vzal za kliku stavení jeho otec. Máme tady tak doilustrováno, co jsem povídal. Jako na zavolanou. A z dneška jej máte zde, snad ještě s pouštním pískem na křídlech.
Baví mne tato meziroční porovnávání. Čas života běží mně i jemu a místa nám společná zařídí další setkání. K tomu již mnoho slov netřeba, snad jen o poznání hlasitěji znovu poděkovat krajině před rájem za magnetičnost a Kroužkovací stanici za povolenku po podobných věcech pátrat.
Ať se vám vyhýbají dny, kdy byste nebyli v přírodě něčím nadšeni.
Pavel Kverek
