Stojím za sběrný dvorem, do Slavičího háje bych dohodil menším kamenem, slavičí zpěv je přítomen. Pak se však začíná ukazovat, že akce bude z obtížnějších. Pták mne zná, z reakce to jde poznat. Tři hodiny jsem tam utratil a mám je všechny. Všechny tři, s třemi zašlými kroužky! Pojďme na zbylém prostoru už jen obdivovat..
Jeden kompletní pár a jeden samec doprovodný. Na konci léta loni se každý na svou pěst vydali k horám. Pak k moři, přes poušť do Sahelu. Každý se někde usadil po dlouhé cestě. Každý se jistého dne rozhodl pro návrat. Pak přijdu v rámci prohledávání parku a okolí za sběrný dvůr a mám je tam všechny zpět. Jak je to možné?
Zažil jsem toho s nimi už opravdu dost. Ale podobné kousky mne obdivem pokaždé přeplavují. Vůbec si nedokážeme představit škálu cestovních nebezpečí. Při pobytu v Africe i cestě nazpátek. A pak je mám během několika chvil všechny zas v ruce. Nedovedu být zticha, něco jim k tomu říct musím. Tak toto je specializace. Takovou tvář pěstí si spokojenost. Zase vím o maličko víc. Kontroluji po sobě kroužky, zda jsou opracovány. Jsou. Nikde by mi po světě ostudu neztropily. Nikdo je ale nepotkává, krom mne. To já na ně vím, jak to s návraty mají.
