Usazencem je slavík, kroužkovaný o letních odchytech v noci za situace, kdy nevíme o jeho původu nic, nyní nalezený prohledáváním oblasti. Krom pokračování sběru biometrických dat jde o hlavní cíl současného chytání jarních ptáků. A dlužno dodat, že úkol má pěkné výsledky. Uvědomuji si přitom, že nikdy nedovedu rozhodnout o zmíněných odchytech v noci, který ze slavíků je oblastní a který už cizí, vzdálenější. Nezbývá tedy, než plnit záměr „prohledávací“ a snažit se co nejvíc kroužků v oblasti potvrdit.
V tomto případě se vůbec jedná o nové místo výskytu, ohlášené všímavými obyvateli regionu střední Klenice. Vyjel jsem si pak znovu na hranici rozšíření druhu u nás a vrátil hlavu zpět k Polabí. I o tom chci mluvit k nedělní exkursi v parku. Krajina hluboko pode mnou, za nádherným vlněním polí od Semtin k Chloumeckému hřbetu vytváří kotel, termínem hledačů snad i „rýžovnici“. Ano. Včera jsem to trefil pod vlivem báječně, ten název sedí. Zlatinky zůstávají okraji vzdáleny. A Klenice nad vším proplouvá pryč. K zániku.
Stávala na návrší Semtinská lípa a lidé k ní chodili. Já také. Se Šrámkem jsem se pod ní už nepotkal, ale slova o ní, co vyznal, bych kdykoli podepsal. A pak v konci století spadla pod vlivem smršti. Přes všechen obrovský zármutek vzešel moment, který znovu mezi lidmi vybudil mnoho pozoruhodných zachování. Momenty, které vyhledávám.
