Napětí

Žádné komentáře u textu s názvem Napětí

Slavičí háj, 29. března 2023

Po cestě v levém lemu jsou miliony poupat. Zatím přežily, mráz nechtěl mařit. Zhoupl se pod nulu, ale jen tak, abychom si všimli důstojnosti.

Ohromné napětí to prostředí drží a bude „hůř“. Jaro tady už nepoleví. Poupata slivoní zítra rozkvetou.

Napětí se v mžiku přenáší na mne. Jsem před jezírkem a potřeboval bych uslyšet modráčka. Počítám s ním právě před mikrofon. Síla! Jediný, kdo v parku zpívá, je on. Je to ještě takové rozpačité, chtěl bych mu pomoct. Ne se zpěvem, s tím, aby uspěl až se „nějaká“ v doslechu objeví. Jdu tedy vyholit soutok od rákosí a břehy mírně zbahnit. Už před lety jsem chtěl tu vodní drobnost obnažit. Soutoky si zaslouží obdiv. To, co jsem za půldruhé hodiny nůžkami na růže vyvedl, bude se líbit a možná, že pomůže. Aby nezmizela. Aby si řekla – tak, to je ono!

Ještě je na ni pár hodin čas, ale už jen pár hodin. A on to moc dobře ví. Písničku začíná pokřikem brhlíka. Nikdy jsem podobné u modráčků neslyšel a on ji nemohl nabrat ani u nás, brhlíci tady nejsou. Je ovšem víceletý, kdovíkde loni zpíval. Pokouším se slavíka uvidět, ale je to těžké. Až se zamiluje, bude jak skřivani zpívat polétavě. Pak se užijeme.

Večer už naštěstí přidal se kos. Byla by ostuda. Jedu z háje až s tmou, chtěl jsem vidět strnady, kolik jich létá nocovat do rákosiny. Jsou ale mazaní, vadil jsem jim a tak tam nalétali z opačné strany v poslední chvíli. Zajíc vyšel do louky, máme jich tu několik. Třtiny je přes den ovinou a schovají. Večer už jsou čilí.

Mám moc rád tyto obyčejnosti. Příroda mi předkládá témata k vyfocení a komentář, ať už prý si udělám sám. Tady třeba vidím střet – co bylo, s tím, co je nyní. V tichosti k těm, kdo mají čas na koukání.

………………………………………………………………………………………………..

Zpracoval jsem souměřitelnou etapu pěti posledních let nočních odchytů do grafu. 1701 slavíků – a vypadá to dobře. Pěkně se ukázaly nástupy tahů obou hnědých druhů. I odeznění nočních pohybů nad krajinou v začátku září. To už se tady tou dobou špatně chytá, zlobí mlhy. Prostor Slavičího háje tvoří mrazovou kotlinu a mlhy to krásně ilustrují. Vyleze-li člověk na buben u Zvolínku a podívá se k sadu, záklop vidí. Tím trpí sítě, musí se oklepávat a chytají liknavě. Naštěstí v tu dobu už to je od slavíků pro daný rok téměř všechno. A ode mne pro dnešek taky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php