Navzdory oslavám všemožných vítězství na hřišti specializace jsou bílá místa, kde nepomůže štěstí, ale odvaha: Slavík ze Studénky..
Seděl tu před námi už několikrát, přeměřován mnohými úhly pohledů. Jeden dodnes schází. Kdybych mohl znát věk toho slavíka v čase kroužkování, stáli bychom i v tomto obraze před podpisem. Odvahy jsem v posledním čase posbíral na pytle, pusťme se do toho..
Slavíka jsem kontroloval (21.7.) ve stavu, kdy znaky o věku, před pár dny z křídel zmizely. Samozřejmě, že mírnou smůlu přelilo ohromné štěstí ze zástihu zahraničního kroužkovance, ale když s časem euforie opadne, drobnosti začnou provokovat. Něco tam najít musím, říkal jsem si zkušeně. Nic se v sérii fotek ale nepodřeklo. Za takových stavů je dobré se oddálit a přijít znovu jindy. Nový náraz odpočatých očí do pixelů může vybudit postřeh. A pak to tam najednou je: Datum!
14. duben je pod Alpami v severním hrdle Pádské nížiny časem spíše slavíků zkušenějších. Jen si tak nohami škrtnou o šutry na vrcholcích a sviští dál. A přeci hlava nechce dovolit „odmáznout“ slavíka jako starého. A možná bych si i vsadil, že táhnul na prvních letkách. Čtrnáctka vrtá hlavou dál, až se ťuknu do čela a sáhnu po zahraničním hlášení číslo dvě. Je sice z Francie, ale stejná čtrnáctka. A tady už vím, že je mlád! Podpora domněnky je na světě. Pak – přibližně po padesáté prvé – otvírám kolekci jedenácti fotek z letních kopců Staré Studénky a přestože peří je opravdu vyměněno, jedno tam jediné zůstalo. Neměl jsem prve nastudováno a nejkratší letce nedával žádnou váhu, ale ona ji dneska už má! A tady se tedy předvedla, od nových krovek je daleko dost, nejmíň tři milimetry. A možná čtyři! Kolik je dospělých slavíků obecných, co mají paletku takto daleko? Z tisíců domácí databáze tak deset procent. Je dobádáno. Chyba má pravděpodobnost nižší než malou, slavík byl v Itálii označen jako dvouletý a doma na Studénce prvně pořádně pelichal.
Už víc nevybádám, využil jsem nápovědy všechny. Tak už jen, abychom si jej v obrázcích znovu připomněli.
