Nikdy jsem s žádnou tak dlouho nebyl

Žádné komentáře u textu s názvem Nikdy jsem s žádnou tak dlouho nebyl

Zkušenost nějakou mám, ale vždycky se jednalo pouze o takové zastaveníčko. Tentokrát je týden pryč a ještě smím zůstat. Tolik se toho událo..

Momentka z třetího dne setkávání.

Když jste se studánkou takový čas, poznáte, co během obyčejné návštěvy pro napití nebo k vyčištění pramene uvidět nejde. Ani při otvírání studánek tolik nepoberete.

Byla zničena, a já v pozici správce stezek podobně. Nezůstal kámen na kameni. Vodu ale udržet neuměla už mnoho let. Kotelská strouha se s ní po svém boku taky nemazlila, před výlovy Podlesníku pramen dusila bahnem. A jaká to podle pamětníků (máme mnohé i na tabuli NS) bývala jistota! I kdyby jinde vody bylo na kapky, tady se v zemi vířilo.

Byl krásný podzim před pár dny. Člověk přijede připravený, na věc vyhecovaný a stejně je to málo. Jak dílo zvládnout a neudělat chybu? Snadné to opravdu není. Domů jsem odjížděl s tmou, přijížděl v čase, kdy slunce za rybníkem bylo ještě rozespalé. Znám jeho dráhu tady v tom místě, až bude olšině bokem, zapadne. To ale nejprve červenky se střízlíkem, a zřejmě i nějaký místní kos, se s ním rozloučí. Ano, ti ptáci to tak mají, jen o tom příliš nevíme. Není to pouze pro nastavení mapy před další cestou k jihu, slunce uctívají ve výrazně silné fascinaci. Pak už to podobně mají snad jedině básníci.

Mám druhou přestávku během práce – ano, až teď. Nikdo by se mnou pracovat nevydržel a ani nechtěl. Bydlí tu strakapoud, pracuje taky dost pozdě. Dnes bylo málem už tma, když balil lékárničku. Kalný potok má množství stříbrných rybek, ledňáček ale odletěl pryč, nejspíše proto, že tohle je opravdu už ale srabařina. Padá listí, padá, a je při tom slyšet. Vrbový lístek se točí na pavučině pořád dokola, jak třpytka na udici. Jenomže třpytka má obratlík! Tady to vlákno drží a vydrží točení nekonečné. Je to vůbec možné? Hubou rýt v hrabance v hluboké úkloně měl bych před přírodou! Ne, přátelství „na entou“ vybral jsem dobré. Spolu zůstaneme a slíbila, že s výukou nepřestane. Je milá.

Pak jsem studánku pohotově vybral a čistil pramen. Prst se mi obarvil od hrdla „Božkov“. Ach jo. Pak jsem ale vylovil kus hnědě oglazovaného džbánku a ten už o nějaké historii určitě ví. Chodilo se sem odedávna. To je pocit, co popsat nejde, když hlavou pod zemí prohlížíte vývěr. Ano, je mocný a musel bych už zase dost rychle „kýblovat“. Pak začínám přestavovat. Všechny kvádry musí nahoru. Pak znovu pod zem a jinak. Po jistotě.

Co bude, až technický odtok zacpu klempířskou paličkou a budu sledovat výtlak? Nějaký bude, vím to od času, kdy jsem studánku „zachraňoval“ jílem. To byla oprava tak na dva dny a nebyl jsem vůbec prvním s takovým nápadem. Trochu tehdy nastoupala, to ano. Vše je připraveno, během přisekávání kvádrů má po celé odpoledne šanci ukázat se.

Krátí se den, jdu dokumentovat a měřit, po vypuštění vody bych nevěděl, kde osadit přepad.

Palička nabobtnala, nešla ani vytáhnout.

Nakonec přeci, šlo by o komplikaci nečekanou. Tak, a v tomto stavu bude čekat, až se přežene zítřejší déšť a dořešena bude výlevka s odtokem. Na závěr dostane střechu, ochranu proti listí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.