Nešlo vydržet, vždyť jsem tam letos ještě nebyl. Odjíždím na jedno, to místo je malé. Protáhlý lesík, za půlkou jenom s vyššími stromy, patřičně „neslavičí“. Bude už po hnízdění, stihnu tam dojet a ptáky pochytat. Půlka je teď zavezena blátem z rybníka jak vidím. Co pod ní hnízdilo, nezjistí už nikdo.
Využil jsem tedy „vjezdu“ do lesa a síť natáhl dost daleko od hnízdiště, jinde bych musel obnovit ulici, která za ten čas zapadala destruujícími jasany. Bude to takové hodně pokusné zachytání.
Po uschlém blátě chodím jak po silnici, nikdy jsem podobně nelíčil. Jdu playbackem shora natáhnout slavíky, je to dost daleko, nevím, zda to vyjde. Zpěvu, co se urodilo kolem – zůstal jsem koukat! Za chvíli vyletuje do prostoru a můžu pro něj jít. Neznáme se a je loňský. Vedle je ovšem další, hrát budu dál, stejně už se přesouvat večerem není kam. Slavík už je před blátem v křovíčku. Pak skáče po zemi k hlasu, nestačím žasnout. Včas jsem vypnul, sleduji. Nechytil se ani napotřetí, je to „chodec“. Když přidávám pastičku, umlká. Po chvilce jdu kontrolou, v síti jeden a pod kloboučkem druhý.
Než je okroužkuji, v síti „na ticho“ mám dalšího. Neuvěřitelné, kolik se jich tady nahromadilo. Poslední je míšenec (na obrázku), tedy veliká spokojenost.
Neměl by člověk v této fázi sezóny balit a odcházet po prvním úspěchu. Nepozná z dění na lokalitě téměř nic. Netušil bych, že se mi chytí hned čtyři.
