Slavičí háj má už několik sezón teplomilného motýlka – přástevníka starčkového. Ano, starček přímětník kvete v parku na několika místech. Prostředí není tedy pouze pro ptáky, příhodné je i pro jiné živočichy, i bezobratlé.
Je milé chodit místy a říkat si: „Tady za to ručím, vy přežijete“. Špačci v hejnech ničí třešně, oni to tak prostě chtějí a jsou v tom dobří. K radosti to není, nic ale nenadělám, park je pro ptáky – a asi se to někde domákli. Jen za pár hodin k němu dorazí léto. Pod paží s obrazy jinými a pozvat k vernisáži nezapomnělo. Židli mi prý postaví znovu do první řady, a kdybych chtěl na chvilku vésti slovo, bude to moje. Hořící rukavici od něj s chutí zvednu a hasit nebudu. Vždyť je to chvilka, co jsem se děsil nočních mrazíků.
Byl jsem o kus dál zkoušet přehrávky v čase, kdy nefungují. Je to vysoká škola poznávání a člověk se musí v prostředí pořádně skrýt. Pak ale vidí věci. Že modrák v rákosí Zvolínku není? Směšné! Má po prvním hnízdění, ale doma se drží. Že slavík, co chytit nejde, na staré rybniční hrázi není? Ale je. Jen musí člověk ten „krám“ umět včas vypnout a přikrčit se, co tělo dovolí. Pak uvidí věci! Kdepak, badatelé nad přírodou to nemají lehké. Téma je živé a pro přežití nastaveno velice pragmaticky. Kdyby právě tohle ti ptáci neuměli, jediný z nich by se nemohl vrátit, byli by někde dávno po smrti. Kdyby v travinách nevznikly podmínky pro jihomoravského motýla, nikdy bych ho tu neuhlídal.
Závěrem dnešní poznámky může tedy být – choďte do přírody a prohlížejte si. Počítejte však s tím, že nebudete-li připraveni i na neuvěřitelné, může vás šance minout a tolik nepoberete.
A dobrá zpráva na konec: Přesto, že slavičí knížka je dobrána i v ČSO, jsme schopni zajistit odkaz, kde SZDL sehnat.
