Zastavil jsem a nejel dál. Tohle umí Klenice. Červenský rybník je její dílo. A den je příjemný..
Slavíci mne naučili svým bydlením nelitovat zastavení v místech obyčejných. Ona ani tato krajina před rájem pomalu z jiného nesestává. Co ale je obyčejné – a co už není? Kdo to rozsoudí? Je o kus dál v Českém ráji lépe? Nádherné to tam je, všude to píší! A tady ne?! Když tudy vedou moje cesty? Jestli jsem se něčemu v přírodě naučil, uvidět život. V barvách – často jen nevýrazných, obrazech neceněných, v snažení, často až dojemném.
Nikam se nehnu! Sednu na beton vedle té srhy vpravo a kus cesty společně půjdeme domovinou.
