Nedávám z výzkumu příliš čísel, ale sečetl jsem kontrolní odchyty slavíků a to láká k slovnímu doprovodu.
Zpětný odchyt kroužkovance je svátkem činnosti. V specializování se, pak odklepnutou prémií. Bonusem navíc.
Kniha slavičích retrapů je pokladem výzkumu, rád a často se v něm přehrabuji. Nepoví všechno napoprvé, nepoví napodruhé, něco člověk pochopí teprve po letech, kdy obloukem nakročí k problematice znovu. Najednou „To“ tam vidí, najednou čísla i vzpomínky hovoří jinak, prvně „polopaticky“! Člověk se usmívá nad vhledem do tajemství, cítí, že láme se led. Znáte to mnozí z životů vašich, všechna ta krásná postupování. Jste dál, jste chytřejší, s úsměvem k přežitému. Ale však pozor, zůstanou záhady, jež nepochopíme třeba už nikdy.
I zpětné odchyty prve okroužkovaných slavíků řečené mají. Některé „pouze“ dokazují ptačí stálost k prostředí, jiné však meziroční proměnou biometriky připomínají, že měřítky neměříme tady šrouby a matice, nýbrž živé zvíře. Další nám vštěpují, že slovo – zkušenost – má v přírodě klíče ku přežití a podle toho se vyhlídnutý slavík během líčení chová. Zrovna tak můžeme sledovat stárnutí jedinců, i to lze doprovázet. Existují i přesídlení, reakce na cokoli ve vztahu k biotopu či ptačí tragédie. Jedno však všechny kontroly drží společné – prudkou zvířecí touhu po životě, ku přežití. Každý z odchycenců se snaží momentem překvapení co chvíli utéct ze sevření, nejpozději pak – odrazit křídla v čase propuštění. Co bude potom? Naděje už formuje v tichosti další příležitost. Přijde-li k tomu štěstí, tužka zas bude mít chviličku o čem psát, poněvadž role ústřední znovu ujal se čas.
23. dubna 2022; 11:36 hodin.
