Výjimky zpropadené!

Žádné komentáře u textu s názvem Výjimky zpropadené!

Každý den se mnoho hodin smáčím v archívu, prima osvěžování. Abnormalit třeba jen v náměrech, že si až říkám – neděláš někde chybičky? Ne, nedělám, všechny podivnosti nového století už platí. Včera jsem v terénu nad jednou takovou stál..

Na střeše prastaré haly mlátí průvanem trapéz. Mnozí ze soudruhů se dávno zvedly a odletěly. Ano, hliník je v tomto na střechách mistr, jakmile rozvolní, kotevní místa se protrhají. Nepřijel jsem ale přemýšlet nad hliníkem, je tu zas slavík – už se i ozval – loni se nechytil. Na okruhu jsem od rána, pár náměrů v kapse už mám, i pěkný retrap od rybníka. Na něj jsem musel opakovaně a i tam jsem převrátil (vlastní) výzkumnou hypotézu do výjimky. Co, do výjimky? Budu pokus dál opakovat a uvidí se. Podobné návrhy na korekce přichází v nejvyšší čas, abych do knihy k lidem nepsal hlouposti. Letos bude plahočení po slavičích kopřivách opět tedy mile náročné.

Dávám na pradávné a mechem zarostlé betonové dno hnízdiště plátěnku s podporou, v ruce s ovládáním, abych nepřepálil. Musím jinak než loni v čase nepochození. Slavík se v přehledném větvoví chová „nějak“, už vím, že třeba provést změnu. Po okouknutí demonstruje pohrdavý nezájem. Do ulice u ležaté jabloně s poupaty květů nad ostnákem tahám dvanáctku. Tyče, co pár let už používám, jsou příjemně akceschopné, všechno jde rychle. Síť je nejtenčí z dávných časů. Pastička zabalena, soustředit se budu už jenom na kapsy. No, tak ne. Je vidět, že i tady jsem s nápadem mimo. Když už se odhodlal, linku podletěl, níž ale líčit nejde, ptáci vyskakují. Zkrátím-li opis vývoje – mám jej nakonec přeci jen vmáčknutého pod měřítkem. Po fíglu finálním.

První, co vypne mi oči doširoka, je pohled do křídel. Pták musí být loňský a jdu přečíst vzkaz v hliníku po levé straně těla. Jde o sérii kroužků, použitých jednoho rána po nočním hraní v Slavičím háji. Mám tedy s ostatními přínosy možnost dourčit slavíka do pohlaví (byl 1K), a to je tím, k čemu směřuje nadpis dnešního vystoupení. Data jsou při spodní hranici druhu – až nečekaná, zpod peří zatím nevyčtu nic. Mohla do sítě přiletět samice? Mnohé by k tomu směřovalo – a to by šlo ještě o jednu z drobných! Musím nad determinací utratit přídavné minuty, využít šance se něčemu nově přiučit. Pracoviště rozloženo na chátrající plošině orvaného tahače, větřík k nám nedofoukne. Držím slavíka po doměření v přepravním boxíku, odnáším o dost do daleka a monitoruji přehrávkou opakovaně místo. Ticho. Vracím se k němu, vyndávám na světlo a budu pouštět. Ještě si říkám, že by mohl – až bude nad známými větvemi – ztratit hrstku not radosti, kdyby byl „jím“ a ne „jí“. A jak jsem měl toho dne štěstí i dál, povedlo se. Dobře jsem viděl i slyšel. V archivu jej posléze shledávám s náměrem stejným z loňského léta, první kompletní pelichání absolvuje teprve v červnu. Bude-li úspěšný s vyváděním, pak ještě o něco později, spíše v červenci.

Vím dobře už spoustu let, že chytání slavíků „tak nějak pořád dokola“ smysl drží. Poznatky přichází průběžně, i když už ne často. Jdou spolu s podněty k opravám některých „objevů“ pionýrského schytávání let opravdu dávných.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.