Přijde déšť za pár hodin a já nejsem u konce. Nejel jsem chytat, nápad jsem k tomu přilepil. Jen tedy jedu na dva údaje od zpravodajů.
Nakonec se slavíci povedli včas, jeden o hliníku, druhý dosud čistý. Na retrapy se někdy dost nadřu, ale já si tak zadělávám na hezký večer. Sedím u databáze, přemýšlím a propojuji body ptačích přesunů, jsou-li. A porovnávám biometriku, to baví dost. Rovněž mne zajímá způsob chycení prve. Dnes už chytající se slavíky pozoruji přímo v akci, abych dokázal rozhodnout, jak se zkušenostmi po letech pracují, až jim to nad podnětem hlava připomene.
Z náspu létají kameny od motyčky, tady to bývá tvrdé. Magnolie v zahradách zmrzly a zhnědlá okvětí pleskají o zem. Smutný obrázek. Není-li tu se mnou slunce, bude alespoň klid od mravenců, můžu sklopkařit.
Po pár tónech nad pastičkou musím cajk vypnout, slavík nápad prokoukl. Vrčí na mne, docvaklo mu nejspíš, po Africe. Paní od dráhy překlápí výhybku jako loni a já se připomínám. Aby nemyslela, že jsem železniční diverzant. Slavíka na služebně slyší, nejvíc prý ráno. Nevyhledávám podobná místa na chytání, ale jiného nezbývá. Musí se člověk alespoň trefit mezi vlaky, jejich příjezdy. To vše vyšlo, zavírám kufřík, sklízím náčiní.
Učiním nad příletovým jarem zásadní prohlášení, změna se totiž začíná nejspíš formovat. I když jinak, než bych byl očekával, příletové rekordy léta drží. Nikdy ale dosud nebylo za půlkou měsíce tak hustě slavíků, jako letos! Změna jde na to jinak, jasně.
