Jsem rád, když po roce v místech slavičích pobytů z předchozích let prostředí drží. Existuje. Už to je dojemné, nemůžu si pomoct. Jsou totiž návštěvy smutné, kde po buldozeru je pláň k novým záměrům, prostě – proměněno. Tak člověk jede krajinou, zastavuje, vystupuje, zapíná, rozhlíží se/poslouchá, vypíná, zapisuje, nastupuje – odjíždí.
Myslivecké smrčiny zařvaly a po nich se derou listnáče. Život v přímém přenosu. Slavíkům to vadit nebude. V anglickém parku je vždy touto dobou neskutečnost. Koberce květů všech barev a vůní, asi bych tam nešlapal, i kdyby slavíci odpověděli spontánně dva. Řešit to ale nemusím a slevovat ze slibů taky ne, protože nikde nic není. Projel jsem toho dost. Ta „nula“ nemá cenu nafty z nádrže, má cenu badatelskou.
Pak končím na trojce bousovské stezky, kontroluji výsadby stromů v aleji, neodešel ani jeden, za dveřmi je ovšem přímrazek! Stojím kousíček od našeho parku, půjde tudy VPZ o sobotě upalování čarodějnic. A stalo se něco před večerem, co člověk neodhadne. Slavík na staré rybniční hrázi sice není, loni se tady narodil rekord sezóny. Kdoví, co se s ním stalo, třeba se jenom omeškal. Třeba to nad pískem stálo už něco víc sil a on za břehem moře křídla před kopci pozdržel. Uvidíme. Jdu přítokovou partií Zvolínku a vidím, jak je tu krásně s naší obchvatnou travnatou cestou, kam divoké husy chodí za potravou. Vypaseno mají úhledně i pohnojeno. Pak sletí z okraje do rákosí ptáček a já okem trénovaným posílám k závitům nahoru postřeh – tohle musel být přeci modrák! Stojím na zvýšeném břehu, prostředí najednou je tak nějak velice příhodné, s průtočnou strouhou prostředkem rákosiny. Všechno se propojilo – podezření z loňska, kdy do noční sítě vletěl kropenatý mladík ve Slavičím háji vedle. Dnes, dnes po práci přijdu za vítaným zpěvem, který je jiný, než z nahrávek známých. Jen s pár ústředními motivy a bizarní improvizací. Půjdu si užít, posedět na mezi, nikam nepospíchat. Místo si řeklo o pozornost větší, než jsem mu dával. Jak je tam krásně – a teď ještě krásněji!
Co dále platí? Že slavíci konzervativní opravdu jsou, přílety do kotliny Klenice drží beze změny.
