Ach, ta okna!

Žádné komentáře u textu s názvem Ach, ta okna!

Hlášení, které jsem na blogu avizoval před časem, přišlo. Týká se rehka zahradního, okroužkovaného v prvním dni září letošního roku po noci, ve Slavičím háji. Pták není jistě místní, parkem protahoval na první své cestě k jihu.

Tento druh je slavíkům v širším příbuzenstvu – a co hlavně, má podobnou migrační strategii. Dávno jsem se rozloučil s představou, jak od nás slavíci odlétají přímo k jihu, takových bude hrstka. Směřují k jihozápadu, aby se Alpám – buď vyhnuli zcela, nebo je procestovali po okraji. Pak je kurz přivede do přímoří, kde je možností několik. Tento mladý sameček rehka kroužek nosil pouhé dva týdny. Pak jím třískl o sklo a z nárazu se už nevzpamatoval. Zůstal ležet v údolí Rhóny poblíž Montanay – obce podobné Dolnímu Bousovu, kde leží Slavičí háj. Jen o bez mála tisíc kilometrů jinde.

Nesnadné jsou ptačí cesty prvocestovatelů. Kdo z vás by rád snad poznamenal, že o sklo se může zabít pták klidně desetiletý, pravdu má jenom zčásti. Vysoká mortalita mladých se pravidelně vysvětlovala převažujícími počty ve „vlacích“ ptačích poutníků spolu s nezkušeností. Jak je to doopravdy, se jednou dočtete na papíře. Nesnadné ty cesty ale jsou.

Rehek zahradní na okolí ptačího parku nehnízdí, v oblasti vůbec není početný. Ne tak už jeho příbuzný rehek domácí. Prvně jmenovaný rád obsazuje dutiny, a to i v budkách. Na obou průtazích však, kdo si po něm dá pozor a umí nalíčit v temných křovích po zemi, nachytá jej. Sameček na jaře je opravdový parádník, čím je starší – tím fešák ještě větší. Na hnízdištích je potřeba naučit se jeho zpěvu i hlasům vedlejším. Pak jej v korunách stromů najdeme snáz.

Za krátkou dobu kroužkování ve Slavičím háji nemáme povědomost o původu pěvců, parkem protahujících. Zpětná hlášení se týkají cest místu kroužkování oddálených směrem k Mediteránu, původ cestovatelů (kde se narodili) zůstává neznámý. Ale dokázal bych se zadívat daleko k horám a ještě dál přes ně. Za zády z rádia na posledním svém koncertu oblažuje v přímém přenosu Spirituál kvintet a já nemám potíž ještě dál za horami uvidět Kurskou kosu, kterak vede ptáky olítanou Pobaltskou cestou. Jsou i v tom místě ovšem mnozí ještě zdaleka. Či roje křídel, shromážděné na samém jihu Skandinávie, před přeletem první hladiny. I sem dorazili přemnozí v náročném úvodním postupu. A to vše pro ně sotva začíná! Ptáci z krajiny lesů a jezer toho mnohdy o oknech příliš nevědí. Mohl to být i případ kroužku MUSEUM PRAHA TZ 45722?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.