Postrkuje mne nutnost vyvěsit hrstku slov, co bude s námi tady dál, protože chodíte i po sezóně. Grafík to sleduje.
Nemám na to, psát mimosezónně slavičí témata naplno. Vždyť objekt zájmu je reálně už na postupu Afrikou. Mohl bych odkročit a okomentovat dění ve společnosti, zvlášť teď, když jde vývoj politiky konečně podle mých představ. To ale dělat nebudu, jsou jistě jiní, kterým se přání nevyplnila. A v politice přírodu smáčet ani nechci. Mohl bych vyvěšovat humor – vlastní, kterým jsem nikdy nestrádal a už ve škole mi zavářel. Nechci si to k vám ale dovolovat, protože každý třeba takovou chuť nemáte – i když, představte si toto: Měl jsem nachystán titulek: „Táhnou!“ a vykřičníky raději dva, abyste zpozorněli. Zkraje nemělo být vůbec zřejmé, že jsme od ptactva jinde. „Písknul“ jsem teambuilding (takové to Eróhá po americku..), kde jsme však chtěli místo soutěžení třeba s metáním barvy, obsah změnit na pomáhání si. Toho opravdového zas tolik dnes není. A v duchu „kódu“ jsme tak nainstalovali u jednoho kolegy z týmu nová kamna (zde by přišla fotka a zamýšlený titulek s vykřičníky, po jejich zkušebním zapálení). Sotva půl kilometru od jeho domu nás ale humor přešel, sám jsem netušil, že na řadě je adrenalínový zážitek. Totálně orvaný Slavičí háj, kde v šoku jsme chodili od stromu ke stromu a nemohli uvěřit, že zimní odrůdy nějací debilové podtrhli předčasně a přičlenili ku prospěchu svému. V napětí jsem zamířil do rákosí k hrušni – došli i tam! Vůbec jsem netušil, že se tím v tu chvíli naplňuje tak nějak programově efekt stmelující. Protože, ikdyž nám smutně bylo, po chvilce téměř až v burcujícím propojení se za tunelem ozvalo – my ale přece jedeme dál!
Mohl bych připsat ještě o brouzdání internetem po chytacích punktech kontinentu, které pro mne zajišťuje jeden z vás, slavíci tam však také pokaždé nejsou. Mohl bych ale předvádět odchyty zahradní, které teď běží. Pokud nebude vadit druhová rozmanitost. A sem by šel (už tedy bez legrace) uplatnit titulek od zprovozněných kamen z časů benefitu. Dnes tedy střízlík..
Mám ale k jakési akci avízo přeci jen: Přijde už docela brzy a bude pěkná. Půjdeme sázet stromy v regionu Dolnobousovska (28.10.) – tam, kde jsem předpřipravil dle scénáře místo oddechu. Obrázek hned a pojďme pár slovy ještě upoutávkou..
Tady se nahoru k horám začíná přes Sobotecko krajina zvedat.
Sedíme v místě pohraničí dvou krajů, v tabulce vyražen název Pod Bubnem a tři směrovky v mědi. Ošťovice, Betlem a perla regionu – Střehom.
Co to musí být za chvíli, když letitá jabloň na jaře rozkvete. Korunu jsem jí lehounce dotkl pro kondici.
Humprechtem začíná krajina slavíků a mapa mých cest s zátěží chytacího cajku. Místa, která přes testovací pokusy jinde daleko, se nedají nemilovat.
Dnes už snad každé křoví mi srdečně „podalo větev“, v každém jsem ucho měl vhrnuté do podrostu. To, na které líp slyším. A mohl bych i to slabší, protože slavíci se s tím za místních květnů opravdu nemažou. Jak jeden se nadechne nadoslech, tady už spouští jiný. Znám po příkopech každé odložené kolo, každou z vln – snad i těch budoucích – na Klenici. Tenhle kraj cenu má pro mé boty nejvyšší. A přeji si neskromně, ať ještě nějaké při něm – ksakru – onosím.
Za zmíněnou akcí se tady i ohlédneme, aby neslušně nezůstalo jenom v napovězeném. Jen co se stromy při pradávné vozové cestě v dočasných oporách poprvé opřou.
