Slavičím létem jdu zmaten. Sítě za rozednívání slyším láteřit že práce je málo, a protože nejsem zlomyslný, radost mi nečiní ani hlášení kolegů, co za nocí podobně vyčkávají. Je na vině slabých odchytů jenom jakýsi časový posun? Obávám se, že ne.
Série odchytů, vedená již tradičně v pravém Polabí, měla dohnat deficit vydaných kroužků. Oproti loňsku lze výsledek označit bídou. A hned, jak ověřím i poslední z důvodů slavičích nenachytání pod letní oblohou, vyjde najevo nejspíše propad úspěchu vyvádění. V rozměru republikovém přinejmenším.
A slavičí tah začal najisto. Dokazuje to úspěch punktu v moravsko-slovenském pohraničí u Biskupic. Zachycen tam byl první slavík tmavý. Už to tedy „lítá“ a podobně lze nahlížet tímto momentem i na pohyby slavíků obecných. Ptáci se budou obměňovat, nepůjde pouze o regionální víření.
Noc dnešní na Mladoboleslavsku částečně propršela, nikam jsem alespoň nemusel. Dohnal jsem deficit všeho.
Za to, že informujete o chytáních průběžně, děkuji. Sdílíte, a já se utvrzuji. Na oplátku bych měl napsat též počty tří nocí: 30; 5; 29 – vše LM včetně retrapů. Choďme ovšem pod sítě dál, hledejme odpověď nejspíše mimořádného slavičího léta. Léta – propadem odlišného, a ptejme se po příčinách. No a držte myšlenky v bádavé radosti, jako to provádím sám. Jednu zde droboučkým návratem zavěšuji: Slavičí bláto.
Na seznamu připsán je mezi ostatními, ale říct chtěl možná i víc. Jak ovšem poznat, že bláto nohou neomytých je těsně po noci třeba už přespolní, že vzorek nepatří Polabí? Že prsty zablátil možná za pásem hraničních kopců a já při síti nad ránem v úkolu detektivním.
Ano, vše kam jen odhlédnu, zavání dálkou. Dálkami nám dosud neznámých slavičích cest.
