Vyslanci neznámých míst

Žádné komentáře u textu s názvem Vyslanci neznámých míst

Každou noc je to stejné, a přeci jiné. Dorazit s předstihem, natahat sítě, přehrávkou vyzkoušet zda některý na lokalitě od rána zůstal a potom vše sesoukat, uvést do klidu a spát. Vyskočit podle budíku, rozbalit, začít hrát naplno, kontrolovat. Změna je v tom, že čas léta pokročil, noci se natahují, častější budou mlhy, ptáci se v prostředí vyměňují.

Když jsou slavíci z pytlíků na svobodě, kroužkuji druhy ostatní. Za každým vnímám domov a chtěl bych jeho obrázek na chvíli uvidět. Třeba střízlík, narozený někdy před létem. Odkud může být? Třeba od vody, z jejího pobřeží v Českém ráji? Klidně. Anebo z Polska. Proč by nemohl být i ze Skandinávie, úplně klidně. Letí pomalu na jih. Někam k moři. Nejspíš.

A cvrčilka zelená? Mladá podobně, taky se někde před krátkým časem narodila. Klidně u nás, park nabídku pořád drží.

A stehlík? Tomu bude přes rok. Odkud sem asi přikočoval? Může být z kotle Klenice, úplně klidně. Anebo docela odjinud, třeba pěkně z daleka.

Kroužkovat ptactvo je nádherná věc a já začal u Jiřího Formánka a Jaroslava Škopka zkouškou. Jirka nedávno zemřel. Oznámili to ze stanice. Navždy zůstane v mojí hlavě i kmotrem slavičí knížky. Až v sobotu dorazím na tradiční punkt u Žehuně, věnuji mu přes hladinu dálkový pohled ku Praze.

Jiří, už asi po stopadesáté s tebou musím souhlasit – slavíci jsou těžcí, já si je ale vybral.

………………. ………………. …………….. ……………. ………….. …………… …………………………………………………………………………………..

Blog bude mít nyní přestávku několik dní. Sedněte v noci na balkón a koukejte nahoru. Už to tam lítá.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.