Loudavý vývoj letošního ptačího roku přispíšil, chce být v cíli – zdá se – přeci jen včas.
Červenec tak už míří do finále a dalo se čekat, že slavíci konečně vzlétnou. Poslední dny noční odchyty běží pěkně, a to dnes Slavičí háj od půlnoci trápila mlha. Problém to není ani tak pro ptáky, v potížích zejí sítě. Chytač si ale může poradit i v takovém složitém momentu a větší část „rezavého spadu“ dostat nakonec pod šňůrky.
Včera v noci první hybridní slavík a jako všichni letní – krásný. Netvrdím u něj, že je přímým potomkem druhově přísně odlišných rodičů, ale krev namíchanou má zcela jistě. Co krásný? Hybridní slavíci jsou prostě nádherní!
Připravuji si drobná doprovodná zadání, úkoly plním jak ve škole určitě nikdy, zajímavá zjištění i potvrzení přibývají. Bude jich nutno, má-li kniha mít odborný rozměr.
Souběžně je přepažena vodoteč od Piváku, na můstku ji vykrývá v pohodě jediná dvanáctka. Už, jak dozrává chmýří, objevují se první stehlíci. Další rozměr parku, slouží jako sezónní příležitost.
Táhnou mírněji oproti loňsku úhlední rákosníci proužkovaní – jednoletí. Méně je rákosníků velkých, ale jejich čas určitě přijde. Velmi málo je cvrčilek zelených a tam někde tuším zkrat.
Na závěr pojďme dooslavit (protože centrály dnes fungují vesměs obratem) rákosníka obecného s kroužkem od jihu. Pověsím upravenou hlášenku.
Sobě podobní hnědí rákosníci jsou na tom stejně jako dva hnědí slavíci. Vždy každý cestuje jinam. Dokonce lze říci, že rákosník obecný táhne jako slavík obecný, a rákosník zpěvný jako slavík tmavý.
O tomto rákosníkovi obecném neumíme s přesností říci zda je ze Slavičího háje nebo někde nad republikou v dáli, víme ale, že cesta ke Gibraltaru se v čase kroužkování zkrátila značně a štreka Afrikou dopadla (a dopadávala) dobře. Báječné zakončení dvojodchytového servisu.
