Matrovicko s dvěma rybníky je tuze krásný kout. Neměl jsem na něj ovšem od loňska dobré vzpomínky, slavík na konci hráze mne vypekl a chytit se nedal. Prohlásil jsem ho za zkušeného a věci zabalil. Včera jsem postupným chytáním došel až do místa, večer byl na spadnutí, ozývaly se žáby, zpod hráze křepelka.
Taktiku jsem vezl takovou, že nejprve zkusím sklopku s podporou, když nevyjde, tak tichou a pak už znovu zpanikařím. Pokud se mistr ovšem i letos vrátil. Došlo až na paniku, odcházím dlouhou hrází k závoře k autu pro síť. Jemnou, neviditelnou. Těleso rybničního valu je oškubané dohola divokými husami, dlouhá pera z probíhajícího pelichání si odnáším. Ulici pro síť vyžínat nemusím, budu s instalací tichý a rychlý. Do lopuchu (ten husám nechutná) ukrývám přehrávač a na dálku vše řídím. Pták přišel na okraj křovité stěny a obloučkem se přenesl naproti. V momentě záměr přečetl a pak už dělal věci po jistotě. A přeci se před setměním do horní kapsy nakonec trefil. Podle kroužku i chování v místě je naprosto jasné, že je uvažovaným. Nevadí mi tolik, že jsem mu loni nepřipsal kontrolu, neproháním slavíky za každou cenu. Kdybych jej nyní nechytil, už bych na něj nejel. Míst na mne čeká ještě dost a sezóna, byť mírně opožděná, běží s kalendářem o závod.
Ještě můžeme o tomto čase uslyšet občasné zpěvy. Jsou chudé, redukované. Už by ale první dospělí měli začít pelichat, zatím jsem ovšem bez záznamu.
Velmi se těším, až všechna měření vyskladním, rozdělím poctivě na peří prvního šatu a starší, a zjistím zákonitosti. A nebo taky ne. Je zajímavé slavíky chytat a poměřovat a jasné je už nyní, že každé rozhodnutí, každý rádoby výsledek, bude mít stejně díl nespolehlivosti. Bez této pojistky se u živého materiálu člověk nikam nepohne. Výjimky existují a trošku mne na slavíky mrzí. Chtěl bych mít totiž „výrobek“ spolehlivý a nejde to. Myslel jsem, že nabídnu odborné společnosti podklad bezchybný, s politováním však musím oznámit, že vždy a všude klíč platit nemusí. Je až neuvěřitelné, po nachytaných tisících slavíků, jak škodolibě téma člověku naloží. Pak přijdou dny, kdy všechno báječně sedí podle představ, až by se chtělo zavýsknout – mám to! A pravda, už jsem tady i výskal, nebylo to předčasné? „Výjimka potvrzuje pravidlo“. Když tohle si připomenu – koukám, že někdo už podobně v praxi dopadl, dopadá a dopadne. Jasně, tím by měla kniha o slavících nejspíš začínat, tímto upozorněním. Neschovám se před tím, a to jsem chtěl verdikt jednoznačný!
Je až komické – mám v ruce slavíka a měl bych na něj zvýšeným hlasem zařvat: „Vždyť měls´ být jiný! Křídlo ti jakž takž sedí, rýdovák ne“. Píšu to tady po pravdě s pokorou, pak ale přijde řada kontrol uspokojivých a jsem zase nad hladinou. Včerejší z konce hráze od poztrácených per divokých husí na střiženém trávníku, ten mne však potopil slušně. Dva milimetry rozdílu! Co je podobná délka pro zeměměřiče, pro zedníka, i toho kováře? Já jsem byl ale na hrázi specialistou! Snad zase budu, posílit sebevědomí bych chtěl už dnes, vyjde-li to.
