Jako bych neměl být ponechán v přešlapování nad záhadami nočního pohybu slavíků, výsledky jdou mi naproti. Jeden pták z noci se udržel podle kontrolního odchytu kolegyně v místě okroužkování po letech (ř. Klejnárka, Starý Kolín) a další, který přišel dnes, nabídl informací ještě o dost víc. Slavík, označený po nočním doběru 28. 7. 2020 u Velké Jesenice (hladině Rozkoše na dohled), byl včera prokázán kontrolním odchytem u Leštiny v Olomouckém kraji.
Jasně se ukazuje, že nakroužkovaný potenciál lze zhodnocovat zvýšeným zájmem o chytání slavíků. To už je kolegyň a kolegů, kterým je potřeba poděkovat! Komu z případně se zamýšlejících nad poslední úsečkou zpětného odchytu by pohyb připadal praštěný – vězte, že přesně zapadá do nejnovějších představ o chování mladých na prahu léta. Dokonce je do skládačky kamínkem z klíčových. Bude-li se podobně dařit i dál, chystaná kniha může být výživná tématy neožvýkanými.
Za nočním chytáním je ohromná investice času a nevyspání. Jak se ale ukazuje, jedině „číslařským“ pojetím je možno výsledky dobýt. Je jistě až komické, když na okraji Brd, jindy v úpatí Šumavy či za hladinou Rozkoše, a nebo nyní u Leštiny pod Šumperkem, kolegové potkají moje kleště. Protože slavíci mají křídla i svoje plány.
……………………………………………………………………………
Jsou i vlastenečtí
Cestou z práce jsem prověřil jednu z nejmenších lokalit v představě, že hned budu pryč. To jsem si neměl myslet! Slavík tam nebyl donedávna, opravdu ne.
Plán tedy zněl – bude dvouletý – když bude, a dosídlený. Položím sklopku a můžu začít šátrat po hliníku. Slunce mne postupně vysvléklo z pracovního, slavík už alespoň odpovídá, sklopka jej nezajímá, doplněná síť také ne. Hodina uběhla a taktika poslední konečně vyšla. Dívá se na mne s kroužkem na noze, kde se tak zdržel, netuším. Je starý, to je jasné. Možná už se silami nemůže hazardovat, tuk po cestě nezbyl mu žádný. Mám obzvlášť rád tyto hrdiny. Dívám se kolem po oblasti, odtud je pěkný výhled. Dokola kolem kraj, který znám, a zná ho i on. Srdce společné krajiny. Pouštím jej po změření, zdržovat nechci. Jen poodlétl na holou větev podrostu a monstrózně místo rozezpíval. Mé obtěžování strávil. Dneska i dřív, jako i před tím.
Nevidím příběhy slavičích cest a nikdy neuvidím. Mrzí mne to, tolik bych vědět potřeboval, co jej tak opozdilo. Už jsem ho, přiznám se, odepsal. Takto přistupuji ke všem pláckům v krajině. Ohromné knize příběhů. Pak člověk jede po silnici, všude sníh, ale já vidím časy jiné. Podobné dnešnímu, co voní poznáváním.
