Cestou o čtyřiceti sezónách za poznáním jedné party pěvců nehledám pouze technické věci/objevy/poznatky. Snažím se přispívat k názvosloví činnosti, nápad už nějaký ode mne vzešel. Nyní přicházím na zásadní členění české ornitologie, doufám, že trefné. Vezmu to ovšem šířeji.
Včerejší návštěva míst, kde provedu za týden rodinné mikroVPZ, nás přivedla v Samšině za vesnici na stezku, která se nápadem odvislým nově ustavuje. Je krásná, hezkým prostředím a spojí sídla lidí, jak bývalo dříve.
Už tehdy v předjaří došel jsem do úpadu k nitce potoka, který k mému překvapení je mladou Žehrovkou. Velmi mladou. V těch rýhách terénu od Polabí blíže obloze vidím na konci trasy místo, úplně slavičí. I jsem si poznámku tehdy neodpustil. Nyní se brodíme záhonky šťavelů, sasanek a orsejů zas po terénní vrstevnici, provází mne přátelé a já mám – nevím proč – v kapse přiložený přehrávač zpěvů, s jedinou nahrávkou. Odděluji se od skupiny a jdu prohnat trním hrstičku tónů. Přesně jak bývá, a jak to mám v ornitologii rád. Dvě sloky prošly, třetí je obohacená. Za oponou musí být sám král pěvců, kterého by jinak nikdo nezjistil! Vše ostatní už v opakované návštěvě proběhlo standardně, to z blogu každý zde vyčetl dávno.
Pojďme však k úvodu, proč o tom mluvím. Velice zásadní se ukáže rozdělení časových epoch v ornitologii. Doba předreproduktorová a reproduktorová. Nebýt totiž této možnosti, jsme ve výzkumech poloviční – a myslím to natolik vážně, že lze touto optikou zpochybnit pro zjevnou neúplnost všechny seznamy ptactva doby předreproduktotové. Z možností monitoringu archívem hlasů by výsledky i tehdy vypadaly docela jinak. A nejen ty! Kroužkovatelé by měli seznamy přetékající a barevné, fotografové snímky objednávkou strojené. Jsme totiž díky fenoménu úplně jinde, vezměte třeba kouzlení některých během tahových nocí (i dní).
Zažil jsem dávnou zkušenost při monitoringu míst – zdejších rezervací. S lejskem bělokrkým, které tu příliš nevídám. Byl by to z Baby od Kosmonos ovšem už docela jiný příběh. Zaznít by pak musel i objev slavíků pelichajících v řepkovém lánu, když se mi, tehdy při klopýtání lupajícím pralesem, zapnul omylem přehrávač. Ano, připomínají některé až téměř zápis penicilínu.
Dočkal jsem se doby geolokátorů, satelitních přenosů aktuálního pohybu ptačích křídel, dokonce i změření letové výšky přístroji. K tomu mám internet na sdělování, foťák do kapsy, kde nemusím koukat, jestli kinofilm nehlásí už konečnou. Kolo visí v dřevníku, jezdím autem, kde možno přespat, kroužky chodí po stovkách na bužírce. Hlášení v poště ze světa během chvilky – jen pastičky/sklopky – ty překlapují červy pořád stejným obloukem. Doba natolik krásná a motivující, že snad za chvíli vypadnu do terénu. Totiž i předpovědi máme ku pomoci.
