Slavičí háj nepřipíná kroužky jen slavíkům hnědým, ale i modrým. Jsou vedlejším produktem nočních odchytů, však velice milým zpestřením.
Mladí modráčci na první své cestě to mají se všemi ostatními podobné. Hůře se ovšem určují do pohlaví, do subspecie je přiřadit nejde.
I roku osmnáct nad slavičím hájem cestovali. Dvaadvacátého srpna se chytili dokonce dva. Sameček a samička. Mnoho o jejich životech nevíme, mohli být klidně sourozenci. U některých táhnoucích slavíků ten pocit opravdu mám.
Šly roky i čas, dalších několik kroužek na punktu dostalo. Však jednoho ze dvou zmíněných objevil nyní ornitologickým zaměřením kolega na okraji Týneckých mokřin co hnízdícího samečka. Je tak jasné, že tento modráček středoevropské subspecie určitě je.
Českým slavíkům svědčí specializování se, začnou-li se cíleně chytat. Pak náhle výsledky báječně přibývají. A zrovna modráčci od konce století vypověděli dost. Sám povzbuzen uvedeným budu přes výsledek hledat nápovědu k rozplétání odletových pohybů nočních slavíků. Z nocí, které ještě před pár lety byly k nám nesdílné, nepustily o tajemstvích ani slovo. Už ale mluví a sdělení jsou to fascinující. Vtiskáváme se pod závoj tmy v napnuté naději, v pocitech školáků, kteří posedali prvně před tabule. Smáčejících násadku v kalamáři pro ukotvení poznaného. Nechť tabule před námi je dál plná čtení! Nechť v škamnách inkoustu hned tak neubývá.
