Kdo je chytá, už ví. Na mysli mám slavíka tmavého – uherského. Držme se hranic republiky a už můžete začít přikyvovat.
V posledních letech díky letnímu lákání a chytání v noci jich v databázi Kroužkovací stanice přibývá a bylo to zmíněno i samotnou institucí. Nechme tyto ptáky pro dnešek být a zaměřme pozornost k ostatním záznamům, mimotahovým. A když mimotahovým, pojďme se obejít i bez těch jarních. Pak nám k diskusi zbývají individua ze setkání, na která se nezapomíná. Kdybych zalovil v paměti (opravdu archivem nelistuji), asi bych je sem postupně vysázel všechny.
Začalo by to těmi ze smíšených párů, což se dá ještě ustát bez rozklepaných rukou a průvodně zpoceného čela, končilo by to dvěma pelichajícími, a to už jsou zážitky ze Zlatého koše specializace.
Pojďme se vydat pozpátku za nimi, na dnešní večer to bohatě vystačí…
Přál jsem si to dávno, jak přání mám dál různá. Říkal jsem si u těch, o pozdních májích zpívajících – počkám si na vás až pochopíte, že sezónu jste zpackali, a vnitřní hodiny z vás odrbou peří. Vždyť druh patří jen k několika s nejrychlejší výměnou vůbec. Každý takový zpěvák ale ztichl a zmizel, sny vývoj odnesl s sebou. Dál jsem tak pročítal texty a sny stavěl nové. Pak už ani to ne. Dneska vím z mnohých úspěchů, že právě toto ukolébání je nastaveno mazaně, aby budoucí rána pak opravdu probudila. Beznaděj zdrhá pryč okny a vy záříte jak uhlík v přepravní hubce lovců mamutů. Míříte na oznam do Orlického Záhoří, kde takový slavík podle fotek pelichá. Neumíte z tématu nic, nic nedokážete, jedete po pár dnech domů. Doma hlava dál zmatkuje, vytýká sobě pochybení a ví už polojistě, kde byla chyba. Jedete k Orlici kvapem znovu. Listy devětsilů vás ale zase posměšně přerůstají, mladičká řeka mumlá narezlou vodou o politování. Vztek je po zbytek pobytu lepivým asistentem, zas odjíždíte s prázdnou. Příležitost, jež mohla přerůst v událost, je pryč. Kolik takových můžu za život potkat?
Uteklo dnů od toho tak málo, že bych je spočítat mohl na hodiny. Snad nejhloupější hnízdiště, jaké doma mám a nikdy jsem tam předtím nebyl. Kvůli tipu jsem tady, už na cestě vylézám z auta. Stejně je po sezóně. Popsáno to je někde mnohokrát, jen tedy shrnu – 30. července 2012 v 15:15 fotím u prastaré osady Matice rozpelichanou samici slavíka tmavého! Chytal jsem ji v izolovaném dvojbochníku vrby dva dny a pochopil – proč v Záhoří neuspěl. Bylo vyhráno! A taky vybráno, na hodně dlouho.
Byl 25. červenec 2015, chvíli po nočním dešti a linii dvou sítí stavím k dokroužkování hnízdiště u Býčiny. Daří se mi přehrávkou mile a to ještě netuším, co přijde za chviličku. Za běžnou produkcí na zadní tyči vletěl do sítě slavík, který byl už chováním v kapse podivně vzteklý. Opět to zkrátím – za chvíli kroužkuji na silnici, tentokrát tedy samce slavíka tmavého, který je adultem a tak musí logicky o tomto čase pelichat. A je to tak! Kdybych ho chytil pozítří, nic na křídlech zběžně neuvidím.
Pro oba platí ve zpětném zrcátku otazníky. Co to je za ptáky?
Kým byl ten v Záhoří, když tam s jistotou předtím nebyl? Kde se vzal podobný v oblasti Rychtářek na Vysočině? A protože není blog prostorem k vychloubání, nechám báječné otazníky v éteru kroutit se dál.
