Noc nebyla špatná, naopak. Světlo, jak v noční Mladé Boleslavi, mlha si pošetřila výpad až na ráno. Ze tmy dva černohlávci, a ráno? Ráno jen netopýr velkouchý! Zubil se na mě, že jsme tentokrát naletěli oba. Já na rozdíl od něho věděl, že to je naposledy.
Slavíka jsem nestáhl jediného, chytly se dvě červenky a už pak hned šly vymáchané sítě do igelitek. Byl jsem ovšem zvláštně spokojený. Došel jsem poctivě od nuly z okraje července, po nulu okraje září. Ne že by se ještě nepodařilo v týdnu nějakého slavíka z noci vyčarovat, to nejspíš ano, ale dnešní nulou prostě sezóna končí.
Proměnou prošla informační tabule, přibyla střecha, obnoveny jsou nátěry. Modřinka zaletuje do dutiny v levé stejně nocovat – ano, to sýkory dělají. Tak je to milé, na doubku čeká, až se nebudu ze štaflí dívat a vklouzne tam. Jako že tam nikde žádná díra není, snaží se mi nakukat, já ale vím, že je, vždyť jsem jí obydlí vyráběl!
Ještě po háji poletoval přeci jen mladý ťuhýk. Sítě už tam ale nejsou a nebudou. Frekventovaným slovem dneška je – deficit. Spánkový dohoním snadno, zakázkový bude během na delší vzdálenost. Náladu bude nadnášet pocit, že si to mohu každé prázdniny dovolit. Ani letos to nebylo nudné. Lakomé na výsledky také ne.
V nejbližším čase si přečtete dvě pozoruhodné věci. Jedna nabídne amatérskou fotografii slavíka z bousovské zahrady a zamyšlení nad tím, druhá událost stojí ještě o třídu výš. Prokázané přerušení tahu dospělého slavíka tmavého. Na to si počkejte, jde o výsledek mimořádné kvality.
