Slavičí háj není sedlo Jeseníků, kde mlze při odchytech ptáků v naději tleskají. Když tam zaklopí vršek nad sníženinou a při zemi nechá rozsvícený průhled/průlet. V Slavičím háji – a nížině obecně – je mlha pořádnou komplikací, vůbec nejhůře může chytač dopadnout, když záklop dorazí v noci. Ptáci krajinu přeletí.
Dnes se formovala podobná noc jako předchozí Velká slavičí, jen k Liberci táhla ocelová bouřka. Háj byl ušetřen a pak už se jen časilo. Noční slavík v síti pod hvězdnou oblohou za báječného větru nicnedělání je první! Už by to mělo lítat a vím, že tady jsou, stáhnout se je podařilo zas početně. Možná velepočetně! To už ale od Zvolínku, Pivák vedle se přidává, přichází opar rychle houstnoucí. Je zle! Slavíci se dobývají početně do mokrých sítí, když už některý v kase je, snadno se (neobalený) vyhoupne a odfrčí stranou. Zoufalství chytačovo graduje. Sedím tedy u sítě s čelovkou vypnutou a každého se snažím v kapse obouruč zavřít a hned vybrat. Bojím se rozednění, a když přichází, ptáci se ztrácí v okolí. Už nepřiletí, tak to je. Sítě visí jak na Kurské kose čerstvě po výlovu, nápadné, směšné. Stříbrné kapky se třpytí, a než bude konečná, posedí rády. A přeci jsem část pozvaných pochytal. Skoro tři desítky jich budou. Toť důležité proto, abych zjistil, že kroužkovanec z minula a předchozích pokusů, není mezi nimi jediný. Výsledek k nezaplacení.
Štěstí? Kdyby bylo bývalo přišlo, tak mlha počkala půl hodiny. Mohla ovšem stejně dorazit o chvíli dřív, a nebylo co měřit.
Děkuji tedy za vhled, přeci jen částečně umožněný, náhodo nepředpověditelná…
