Uplynulé čtyři noci proběhly ve znamení terénního diskutování nad společným tématem. Slavíci na tahu i pohledy nazpět do hnízdění – tak by šlo označit pracovní sešlost, začínající v Pometují, přešlou v Polabí.
Scházím se s lidmi, které sezval k terénním diskusím zájem o slavíky. Mluvíme řečí příjemně srozumitelnou, většina vět má báječně narezavělý přízvuk. A už se chytá, už vrchol výjezdu běží. Předvádím kolegům nové poznatky, věříme ve výsledek políčení.
První zátah v krajině Náchodska vyšel, pokračování turné v Polabí též. Počasí totiž udrželo optimální tvář, technika neselhala. Taktiky se držely zčásti již známého pojetí z let předchozích, výrazně zefektivněné pokusy „z háje“. Přesto čísla sebrala dech i tak otrlému chytači slavíků, jakým se již řadu let cítím. Zde počty kvarteta zátahů, laděných vždy na konkrétní pozici v kraji, s konstantou čisté oblohy a svižně zrajícími zkušenostmi od produkce i sítí: 32; 29; 78; 59. Třeba dodat, že jde o tohoroční ptáky, jak je doposud zvykem. Čísla jsou vždy z poslední fáze noci a následného rozbřesku. Dlužno přiznat, že podobné jsem za 37 let nezažil a těžko se najde jiný, jenž odseděl s kleštěmi nad slavíky hodiny v kuse. To ovšem od nyní, již v optimální době léta, nebude nejspíš překvapovat.
Z nachytaných zaujali mnozí v čase měření a posuzování, nejvíc pozornosti na sebe strhl další kříženec (mezi slavíkem obecným a tmavým), mohutný budoucí sólista „odněkud“, nejspíše zatím z blízka.
Už ovšem červenec končí, východomoravský punkt Sedélko srozumitelně upozorňuje, že první průtažmí megarhynchové byli zachyceni, situace se bude znepřehledňovat a přijdou snad i první „uhři“.
Návrat k rozepsanému tématu se uskuteční hned jak se vrátím z tradičního kempu při Žehuni, kde dvě noci míním pro srovnání pokračovat.
Blog často neděkuje – děkuji Zdeňce, Petrovi i Jirkovi za spolupráci.
