Dnes to bude bez fotky, nějak mne ani nenapadlo snímkovat.
Vezl jsem nápad do místa, kam už řadu let jezdím na začátek odchytů tamní skupiny. Přes den s chlapy hodnotíme životy a probíráme ornitologii, v noci, v její druhé fázi, lákám. Změnil jsem chytací pozici ve snaze ověřit formující se představu o nejlepším nachytání slavíků. Dělat jsem to neměl, anebo – když ano, tak připravený prohrát.
Pobyt nabízí pouze jeden pokus, druhou noc bude pršet. Prazvláštní sestavu tří sítí tahám do volného prostoru nad svodnici, voní puškvorec dětstvím, cítím kolem divoká prasata. Cítím-li ještě, nejsem infikovaný moderním čínským virem. První dobrá zpráva, ovšem v sítích bych tu černou partu mít nechtěl. Snad je otrávím přítomností. V noci nespím, kemp ano. Mají nataháno a jistě se těší k prvnímu vybírání ráno. Měsíc z krajiny u rybníka posbíral tmu a odvezl pryč, je málem jak ve dne a teplo. Myslím na slavíky a neusnu. Je to jedno, jsem zvyklý. Kontrola ve tři ukazuje obrovský problém v taktice. Noční slavík hedvábně odlétá z vrchní kapsy, síť bych nejradši podpálil. Chovají se v noci jinak, než ve dne. Usednou-li, nic dál už nepodnikají, ani se nehnou, opatrně se rozhlíží. Je to spíš jenom takové nasedání. Jak světlo baterky vidí, jednají lehce. Už mám objednánu speciální slavičí techniku na noc. Problém snad do jisté míry omezí.
A už je čas přeletování. Nejdříve vyššího, pak toho očekávaného – nadterénního. Zmar, neúspěch, šachování, to bych si mohl natisknout na tričko pro dnešní ráno. A pořádně si v tom pochodit. Chyby mne propleskávají jedna za druhou, bolí to dost. Šance za několik pětiminut pomine, zbudu tu sám s kapsami, nacpanými zbytečným množstvím pytlíků. Učit se, učit se, učit se! Kdyby tu se mnou autor těch kydů byl, prst by měl zvednutý před bradkou v kuse. Nakonec jich kroužkuji dvacet dva, zhruba stejné množství jsem z různých důvodů nepochytal. Z taktiky dostávám na místě od puškvorce lepší pětku, vybírám pasivně nachytané rákosníky a balím.
Tak, zase jindy.
