Děkuji za všechna hlášení, která posíláte či telefonujete. Některá jsou v podivnosti tak lákavá, že tam musím být. Jako to pod Drábskými světničkami v Českém ráji. Rokle v začínajícím skalním městě, plná šera i šeříků. Nevelká. Jasně, že tu je! Děkuji za ohlášení. Obraz, přetékající emocemi. Taková romantika. V noci to tu musí být opravdu síla. Ale ono má přínos i odborný…
Do kraje vletěly bouřky a nikdo si nedovolí nadávat. Já jsem využil cesty do Turnova a místo rychle navštívil. Proč rychle? Předměty podobných ohlášení bývají hledaví ptáci dvouletí, bez zkušenosti. Když dokloktají kalich hořkosti – kde číšníkem je nezkušenost, většinou zmizí. Navždy. Skalní sluj bych viděl spíše na výra a jeho království.
Déšť kolem Příhrazských skal docupital až sem. Tričko umáchané, přichází pauzička – zřejmě pro turisty, k navléknutí pláštěnek. A už stojí síť na cestě. A za chvilku je slavík v ruce. Všechno je, jak jsem napsal, jenom se ještě neví, jak v té škarpě dopadne. Ke kroužkování jsou tito ptáci ovšem nesmírně důležití.
A není to jediné hnízdiště takové tváře. Jiný z vás upozorňuje na zarostlý lesní lom. Slavík tam loni prý dokonce hnízdil, letos vše nanovo. Vrátíme se jednou i k tomuto objevu.
Slavíci v tento čas již hnízdí, samičky zasedají na snůšky. Vydáme se s blogem brzy i tam.
