Měli jsme to tenkrát lehčí, nebo těžší? Dva roky jsem byl již členem ČSOS a mohl jít ke zkoušce na kroužkování ptáků. S kolegou jsme jeli do Prahy, do vily v Hornoměcholupské. A tudy pak odcházeli, každý „v kapse“ po vysněném kulatém razítku.
Byli jsme mazaní tenkrát, jeho jsem víc nechal mluvit o kachnách, kterým rozuměl, já pobral otázky k pěvcům a mluvil občas za něj. Až se pan doktor Formánek v knížce natáhl k dravci, na nějž jsem byl v nepřipravenosti krátký – Falco naumanni. Do druhu jsem ji nedostal. Kolega vypomohl tak nějak nahlas, ale přísedící doktor Škopek už věděl o mém budoucím zaměření a slevili mi to. Jirka je kmotrem slavičí knížky, Jarda jedním z lektorů na kurzech současných, v jižních Čechách. Už úplně jiných.
„Dej zpátky čas!“ – křičí mi v hlavě, a kéž by se tak za chvíli stalo. Chtěl bych tu cestu jít znovu a šlapat s úrovní dnešní. První desítku let doufat, že přijde hlášení či chytnu slavíka s cizím kroužkem. Radši dva! A hlášení by mělo být z Afriky. Osud mne nechal od přání odejít, a ani pak se dlouho nic nedělo. Bylo to hořké, ale moudré. Začal jsem spoléhat na sebe, ne na slavíky. Ne na lidi, kteří hlášení uvedou v život. Přestal jsem vyhlížet a sbíral prima ptačí návraty. I přesídlení. A taky věk. Úspěchy mladých, a jejich uvažování. Bezpočet měření…
Dnes běží prvně osmatřicátý rok. Dovedu – a možná ani ne – představit si takové chytání cvrčilek slavíkových. Rákosníků velkých či zpěvných. Žluv i konipasů horských. A třeba sedmihlásků, než z krajiny vymizí. Specializaci bych ale přeci neměnil. Cesta mne baví. Chytil jsem, a na tuzemských hnízdištích zažil, všechny čtyři české slavíky. Nejde chtít víc. Toužil jsem, po ovládnutí pelichacího procesu slavíka obecného, uvidět měnit peří slavíka tmavého. A přestože divoký výjezd (dokonce opakovaný) k Divoké Orlici nepřinesl úspěch, u osady Matice, jež na mapách skoro není, se povedlo! Doma za humny, pár dní po smutném návratu z Orlického Záhoří. Eviduji výzkumem nejstaršího slavíka, sledovaného kroužkováním – pro Česko, a nejspíš stále ještě i pro Slovensko. Též z krajiny domova a příběh to je fascinující. Chytil, a hlavně rozpoznal vzácného křížence, hledaného ve volné přírodě Evropy do těch dnů beznadějně. Jiné a jiné zážitky se tlačí ke klávesnici. Odstrkuji je s omluvou a vyhlížím, co bude dál. První a základní předpoklad splněn už v tuto chvíli – slavíci ještě existují!
