Dosavadní vývoj diktuje zadání a já to respektuji. Stěžejní téma lze definovat následovně: Posoudit vzájemně oba slavičí tahy – jarní X podzimní. Je stále jasnější, že jsou nápadně jiné, a nelze vše odbýt roky sdělovaným: „Jarní je rychlejší“. Čím hlouběji se pod onu tajemnou hladinu člověk potápí, tím víc rozpoznává. Jen si současně přeji, abych ještě dlouho vyšel s kyslíkem.
Znovu si začínám všímat, jak dosavadní povědomí je plytké. Co se začíná dít, když se připravený člověk k hladině dovědění se, přiblíží. A věci přejaté – nutno říct – zdržují často a matou. Proto se snažím od nového století stavět poznatky pouze na přezkoumaných věcech banálních. Archív jsem pročistil od domněnek, i když tentokrát pro jistotu žádnou nevyhodil. Hodit se budou moct třeba jen k usmívání, ale chybu s vyházením „prvotností pravěku“ jsem udělal jen jednou. Stáhly totiž pod vodu i to, co by se dnes velmi hodilo. Navzdory naivitě báječných začínání. A ještě škoda, že se moc nefotilo. O takové obrázky bych tuze moc stál. Už kvůli lidem. Kvůli místům. Kvůli slavíkům, jak dobře to se mnou uměli zavázat napevno. Jako jeden z mála specialistů dnes již mám právo to říct. A ke všemu to zatím nevypadá, že bych chtěl za nimi začít nechodit.
Toť úkol hlavní – a jsou tu slavíci ve vedlejších rolích…
Určitě pokračovat v loni započatém prochytávání hnízdišť kvůli zpětným kontrolám. Zde bohužel vláčím nedbalost – nedaří se podchytit kontrolou samičky, pro časovou omezenost návštěv.
Pokračovat ve sběru dat, aby jednou procento možné nepřesnosti, bylo titěrné.
