Obrovská hladina naráží vlnami do dávno zarostlé šíje červenské kosy. Bahňáky výspa už nezastaví, ale čápy a čírky ano. Mělčiny v zálivech jsou pro ně jako stvořené. Prosekal jsem se mačetou na samou špici, nikdo sem už dávno nechodí. Najednou stojím uprostřed hladiny na proužku země a dávné chvíle se vracejí. Vybírám vrše a přiděluji kroužky. Nové století v nedohlednu. Pouštím je, oni se ozývají, krouží nad zátokou a mizí. Pak poslali pozdravy ze Švédska. Po letech, kdy už Evropu oblétali podél pobřeží. To jen jako mladí táhli vnitrozemím. Byl to čas dálkových pohledů a vzácného peří. Teď tu jsem ale na modráčky a u sítě běží přehrávka. Střízlík, co zpíval už v čase příchodu, končí v síti. Za ním ještě jeden, pak červenka, pěvuška modrá a modřinka. Bylo to tehdy ve stejný den jara a taky křupal led. Dočkal jsem se tady prvního modráčka středoevropského. Vidím to jako dnes, však dnes nevidím žádného. Nic tady není. Odcházím obloukem na protější stranu rybníka, kde drenáže deltovitě končí v hladině. Kdybych měl štěstí, na plotech sadů uvidím číhat bramborníčka. Pár let už hnízdí. Ještě však nepřiletěl. Klenotnice pobřeží má pro mne náhradou obrázek jiný. Bledou formu devětsilů, pořád tu ještě jsou. Stojím uprostřed jejich plácku a prožívám radost.
Očekávám od starých míst rvaní se s osudem a věřím v štěstí. Čmelák hlasitě bloudí mezi květy, když mezi větvemi prolézám k rákosí přehrávat zpěv. Obrovské stromy jsou polámané, vítr se s nimi nemazlí. Nikoho ten stav neprovokuje, kout žije po svém. Místy až pralesovitý charakter je rájem všeho živého. Kalužiny ok kolem kořenů vysychají teprve v červnu. Za hranou stromů je už jen rákosí a širá hladina. Vzadu v ulici přeskočil pták podezřelého chování, další lákání ale modráčka nepotvrdilo. Jedná se ovšem o hnízdiště, třeba opatrnosti. Ne, nakonec průzkum končím bez výsledku. V čase poledne.
Cestou zpět přemýšlím nad těmi ztracenými světy. Jak je na škodu, že do nich nepřijdu častěji. Nepotrpím si na otřepané obraty, ale tady po jednou sáhnu – balzám na duši.
