Dočetl jsem studii o modráčcích a dostal chuť vrátit se do svého šuplíku.
Naučil jsem se dávno, udá-li se něco neobvyklého, čemu tak úplně v čase nerozumím, zajistit co nejvíce stop z místa činu. Až budu jednou dál a pokročilejší, bude se hodit. A to je případ i ohromného překvapení z pětadvacátého července, z dopoledne – roku 2015.
Než přišla éra nočního chytání (už tehdy klíčila), byly v té fázi prázdnin na pořadu vizity hnízdišť, pelichání adultů.
Postávám chvíli už na hrázi mezi Býčinským a Střípkem – rybníky na šňůrce Boseňského potoka. Když jsem byl od obecního stolu ještě platným v regionu, jeden z nazelenalých úspěchů bylo vysázení listnáčů právě zde, v místě bývalého rybníčku, a poté skládky. Ze stromů na mne zadýchala radost. To jsou momenty, které přispívají neplánovaně stavěné náladě dne. Pod starou vlasaticí, kterou jsme v místě nechali z úcty, tahám dvě sítě. Sklopky jsou tady už většinou směšné. Pouštím přehrávku megarhyncha a z pravé strany, až vzadu nad řídkou rákosinou, se okamžitě rozvlnila síť. Teď by měl děj člověk stopnout (v ohlížení klidně mohu) a užívat vteřiny „předšokové“. Říkat si – proč takhle přicházejí? Kolik jich ještě bude – a třeba i – nezblázním se z toho jednou? Chytil se slavík uherský, určitě samec, pořádně rozpálený, a navíc (logicky v tuto dobu) – dopelichávající.
– Střih –
Sedím nad tím „dnem ve fotografii“, v hlavě též všechno z onoho dopoledne drží , hodnotím událost nově. Noční chytání i u tohoto druhu totiž přineslo zkušenosti a dnes vím třeba, že ptáci (často?) nečekají na finále procesu výměny šatu. Otázka, kterou bych si dříve ani nepřipustil, zní: „Mohl ten slavík už přeci jen být na cestě, a já ho vyhmátl při kratičkém mezipřistání? Zvažuji datum a stav výměny peří. Mohl s tím odshora letět? Mohl by klidně, však datum nesedí. Do konce měsíce chybí skoro týden! A takovou zkušenost z nocí nemám. Vypadá nakonec všechno dál tak, že kdybych byl býval do místa předtím zašel, mohl jsem kroužkovat časněji. A v stádiu o mnoho zajímavějším. Protože pelichání zmíněného slavíka u nás je pro hledače setkáním setkání! Mohu se k případu vracet a přemýšlet dál? Mohu. Tehdy, až se povede při nočních odchytech čas prvních černých slavíků na průtahu posunout blíž.
A protože příroda není učebnice socialistického dějepisu, která by v předepsaném platila na věčné časy, existuje hrst výjimek k řečenému. Největší zmíním, aby se náhodou tu se mnou nikdo nepřetahoval. Vím už – a mám doloženo, že někteří dospělci (neúspěšní samci zejména) pelichají dřív. Ano, vnitřní hodiny život jedince sledují a umí improvizovat. O takových zkrachovancích mám v knize pelichání doloženo dost. Pak tedy za situace, že by dotyčný byl ptákem z neúspěšných, může být všechno jinak.
Chybělo chytači štěstí. Nápad, přijít na lokalitu o dva týdny dřív. A polemizovat můžeme znovu – štěstí? Copak jej bylo málo? Nemusel jsem se dovědět nic a mohl i tady dál vládnout klid. Zakončit se hodí tedy tím, že – štěstí potřebujeme mít vždycky co nejvíc!
