Ani nemůžu, je to 220 kilometrů čtverečných. Ale snažím se, letos jsem se do toho opřel. Místa kolem Klenice od Března dál…
Myslel jsem, že je dočista vyholená, a není to tak. Tu a tam se kštice objeví – shluk několika keřů kolem vyššího stromu, do toho chmel – a je vystaráno. Slavík tam sídlí!
Velkou výhodou tohoto chytání je, že mě ptáci neznají a naletí. Ovšem pozor! Pokud to není nějaký fištrón přesídlený, což se stalo právě dnes na jednom z míst. Sklopky jsem připravil, ale zapomněl doma, už se mi z práce na druhém konci regionu nechtělo se vracet. Zbyla mi zase jen síť, dvanáctimetrová šílenost na nesmlouvavě úzké příkopy. Pokaždé jsem si zatím poradil a jedinou odezvu nevzdal.
Hraji přes Klenici k pásu keřů a přeji si, aby se nic neozvalo. Nedostal bych se tam totiž a ve svízeli a kopřivách se svlékat nemíním k přebrodění. Kolem všude drčí mladí rákosníci, většinou zpěvní, jak jsem otestoval vzorek v síti. Poslouchám druhý břeh napjatě. No, ksakru! Samozřejmě, že se slavík z těch míst ozval. Nechám to po žních a přijdu od trati z druhé strany. Pak ale přijdu u auta k soutoku, kde potok od vsi je docela na suchu. A Klenice, jak vidím, má na dláždění vody po kotníky! To je tedy opravdu zlé, voda v krajině chybí. Já ovšem současně zjišťuji, že na druhý břeh by nebyl zase tak veliký problém, a už to realizuji. Chystám ve vrbině ulici a těším se, až si do koleje v obilí lehnu a zavzpomínám na Michala Tučného. Připraveno, hraje se, uléhám k snění.
Slavíka slyším, ale nechce se mu. Hodina pryč, načal jsem druhou, kroužkuji mezitím jeho mládě. Ne, toho nechytím. Mám ale nachytáno odjinud, jsem spokojený. Na předešlém místě, díky vytrvalosti a taktice, jsem vychytal všech pět mláďat. Je to, jako kdyby člověk okroužkoval hnízdo. Předtím dva pelichající samci, jednoho jsem tedy chytal šíleně. Létal hlubokým příkopem, kde bývala voda a nahoru nad linku se mu nechtělo, když má díry v křídlech. Nápad, realizace – a už se může kroužkovat! Trefil spodní kapsu.
Slunce svítí od plechového města, moc času nezbývá. Když slyším slavíka pokřikovat, není to dobré sdělení. Nakonec na zadní tyči se kapsa zatřepala, vyhráno ale zdaleka není. Jsou tu rákosníci, může se chytit zase i slavičí mládě. Slavík je ale pohledem zdálky kratičký a odrbaný, je vyhráno! No – a samozřejmě – má kroužek odkdysi! Doma zjišťuji, že přesídlil z lesíku nedaleko, z tradiční lokality, kde byl chycen stejným způsobem v roce šestnáct. Nevěřím, že se mu zkušenost nevykreslila.
Krásný výsledek. Je čas, vydat se napříč kotlinou domů. Bylo to zážitkové.
