Z práce do práce

Žádné komentáře u textu s názvem Z práce do práce

V poledne jsem byl hotov s prací na hřbitově, přehodil nářadí za náčiní, a od Vlčího Pole podjel region do jižního pobřeží Klenice, mezi Řepov a Mladou Boleslav. Líbily se mi tam kdysi při putování k prameni Klenice dva křovité lemy, a tak jsem šel sítí – zkusit, co se chytí. Kdybych byl býval měl sklopky s sebou, bylo by vše radostnější, ale zadání pokusu nedávno vystavěného, znělo přesně takto, nešlo uhnout. Cílem bylo v konci první dekády července, kdy jsou obecní slavíci již notně rozpelichaní, zkusit, jak moc odvážní budou v obhajování teritorií. Proto jsem vybral oblast, kde jsem nikdy nechytal.

První zjištěný se upískl, takže jsem si hned poznamenal, že chytám samečka. Úzký prostup v pásu keřů, vytvořený sjezdem cesty, přeletět nechtěl ani náhodou. Za divení cyklistů jsem tak strávil jistě půlhodinu a musel sáhnout k improvizaci. Ulička, proseklá v konci křoví, už úspěšná byla, tam slavík odvahu udržel.

Teď ten pokus ještě ověřit zkouškou jinou. Měl jsem štěstí, našel jsem kus dál v pobřeží ještě jednoho. Situace se opakovala, takže jsem zapsal – že ověřeno, a jel bych snad i domů.

Lávka přes Klenici je i pro auta, uvítal jsem to a hned za ní na druhé straně zastavil. Křoví nebylo ideální, ale v tuto dobu už jsou slavíci „všude a nikde“. Nakonec, těsně před odjezdem, jsem zaslechl odezvu jinou, ale též slavičí. Tak jsem natáhl potřetí, znovu do cesty „pro srandu králíkům“. Cyklisté, potkají-li se takto na trase s něčím neobvyklým, většinou pozdraví, a pak se ještě ohlížejí a já si domýšlím téma jejich diskuse. I tady bych se „uzdravil“ k lidem, především ale proto, že jsem tu tvrdnul fakt dlouho. Jinam síť dát nešla, slavík reagoval metr od ní z hustého osamoceného šípku, už bych to nejspíš zabalil.

Pak mne napadlo změnit údernost zdroje i jeho místo a vyřešení záhady přišlo hned. V síti visel mladý dorostenec, nejspíše už čerstvě na vlastních nohou stojící.

Vydal jsem kroužek a mohl balit. Juvenilního slavíka mohu klidně podle naměřených hodnot určit do pohlaví, u většiny to spolehlivě jde. Když jsem mu rozfoukl peří po bocích, kde se šat vyměňuje nejdříve, už mu tam v pruzích rostl kabát do Afriky. Jako poslední přepelichají tváře, to už ale budou prázdniny v kalendáři hodně uchozené.

Mám radost z návštěvy míst, která jsem načtená v terénu neměl. Nejsou výrazně elegantní, ale třeba louka v nivě – ta se mi líbila dost. Kvetl krvavec – no, a nechyběli tedy modrásci! To potěší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *