Jednou na to přijdu, kde visí klíč.
Dnešek jsem viděl jako pěkné dožínky za sezónou, ptáci to ovšem pojali jinak. Do noci, která byla lákavá tak, že sám bych jasně letěl, nešli. Prolétli dva slavíci tmaví, dva rákosníci proužkovaní, jeden rákosník velký, čtyři pěnice černohlavé, jeden rákosník obecný a jeden zpěvný. To je z kapes vše!
Slavík tmavý má docela jinak stavěné tělo.
Ještě se ale potáhne u slavíků, ještě hotovo není. Jenom je třeba vyčkat optima, kdy v noci budou. Třeba se povede dnes, noc má být podobná.
Adultních obecných slavíků z noci je letos jen stěží představitelných pětadvacet. A provokuje skutečnost, že jediný neměl oblastní kroužek. To jsou ovšem témata, která nedohoním, i kdybych seděl na čihadle dvacet čtyři sedm. Musel by někdo následně například v roce příštím slavíka z hnízdní doby odněkud nahlásit, pak bychom uviděli. Číslo má každý při sobě nachystáno.
Poslední z dvojice slavíků tmavých byl znovu neuvěřitelně obtížný na určení. Vzal jsem si na pomoc úplně všechno co znám a pustil jej ve finále jako *plus jeden rok*. Ani využití nevyužívané pneumatizace zlom nepřineslo, mladý by vypadal jinak. A tak si o něm myslím, že na cestě k jihu prostě nebyl poprvé. Existují skutečně jedinci, kteří na znaky a na vše ostatní kašlou. Zmíněný podle náměrů měl by být samec, ale věřte tomu… Já si u něho takovou poznámku ale přeci jen čmárnu.
