Bažantnice pod Starou Studénkou
Včera nedokončený úkol mne nenechával v klidu po celý pracovní proces ve městě. Přesto se mi osazení prastaré mříže do niky podařilo, naložil jsem schodišťová zábradlí stejně pradávného zrození a mohl odjet nechat je otryskat. Pak, to bylo zhruba k poledni, jsem mohl za slavíky, konečně. Dluhem bylo místo, kde jsem nebyl mnoho let – bažantnice pod Starou Studénkou. V novém století jsem tu opravdu ještě nebyl, ale místa poznávám. Stará dubiska stojí kde dřív, biotop se sice proměnil a slavíků tu je zlomek, ale už mne jeden uvrčený málem porazil. Sklopkou nejde, natáhnu tedy síť a nechám ji tam i pro nějakého toho přidruženého. No, a ten se chytil jako první! Starý místní ale pak taky.
Přejíždím křížnými cestami v polích a z jednoho pásu vylovuji v síti na cestě jakéhosi zmatkaře. Je dvouletý, kroužek i pro něho mám. Pak na východním cípu, kde zní divoké hrdličky dnes jako tenkrát, chytám dva místní uhnízděné. Nad Ještědem v dáli obzor zčernal, lépe odtud vypadnout. Stromy jsou od blesků otřískané dost. Už se blýská v dáli a cesta domů mne k tomu peklu přiblíží. Snad budu rychlejší.
