Osmého března je k návštěvě močálů brzy.
Vracíme se z prohlídky bledulkového ráje a v plánu jsou naučné stezky města na Klenici. Vyprávím o nich, jak jsme je budovali. Společníci oceňují, že dílo má zajištěný servis.
Vítr v nárazech je silný, ale je teplo. Od Továrenských nádrží naplno zpívá drozd. Do plánu našeho odpoledne je vřazena návštěva močálů jižně od Kněžmostu, i když je na ptáky brzy. Ale po republice již pozorovatelé hlásí zpívající budníčky a dokonce pěnici černohlavou. Tah rozbíhají černí bramborníčci a nám po vystoupení z auta na panelce přeletuje nad hlavou dvojice lindušek lučních. Tak to už je podezřelé hodně, ptačí jaro pospíchá!
Od Lítkovic letí ze sadů ohromné množství kvíčal. Návštěvě vyprávím, jak jsme mokřad onehdy zachránili, důvodem byli modráčci. Říkám, jak mi je prima tady na panelce, že mezi mnou a rozmáčenou zemí vlevo je přátelství. Že slyším, jak ostřice dýchají, jak vousy rákosí zpívají, o volnosti.
Prozrazuji i také, jak podivným jsem ornitologem. Že dalekohled na krk věším jenom pro návštěvy.
Mám teď po opravě uši, a když jsme v půli cesty, rázné povětří k nim přinese tón. Co je to za hloupost? Beru na oči skla a jedu nad rákosinou. Ani nemusím daleko. Modrák! Padáčkem klesá do hrany zblochanového oka za kštice orobinců. Stačilo, vše je jasné! Rekord – a pořádný – je na světě. Doprovod žasne, co se to se mnou děje, jak jsem se v momentě proměnil. V ornitologii to občas zažívám. Upadám do lehčího transu, mluvím překotně, hlasitě. Známí mi radí, abych popošel loukou proti větru a pouštěl hlas s povětřím. Dělám to tak a oni už vidí zpěváka, jak nás oblétá. Snad jsem si ho pro čas odchytu neodradil, vyrazím zítra, pokud na sítě nebude větrno.
Tímto příletem velmi výrazně padl rekord místních sledování.
