NEJTĚŽŠÍ bývají slavíci v čase zakládání snůšky. Ne tedy oni, ale ony.
Vajíčko v břiše k večeru hmotnost odstřelí úplně jinam. I tady složme obdiv všemu tomu dění v přírodě, vždyť ptačí tělo dostává jaksepatří zabrat!
Pro toho, kdo se o slavíky dosud příliš nezajímal, doplním, že obvykle váží kolem 22-23 gramů.
NEJZDECIMOVANĚJŠÍM se ukazuje tento sameček, chycený v máji u jezera ve Veselé.
Většinou v rozměru menším až nevýrazném – ovšem co slavičí peří takto ničí, jsme zatím nepojmenovali. Souhlasím, že vypadá, jako by zbloudilý do hospody, utekl z ní větrákem.
Tento pták přišel následkem problému o sezónu, žádná o něj nestála, je vůbec podivuhodné, jak mohl cestu ze zimoviště zvládnout, postižena byla i křídla. Co však je zprávou báječnou, další rok hnízdil přesídlený v Dolcích v kocertním ohozu dokonale padnoucím!
I zde třeba poděkovat kroužkům, že ptáky v životě sledují, jinak bychom o podobném nevěděli nic.
NEJZKLAMANĚJŠÍM jsem stanul při opakovaném výjezdu do Orlického Záhoří za unikátně pelichajícím slavíkem tmavým, který tam byl zjištěn při pravidelných odchytech projektu CES.
Chytit ani zjistit jsem jej nedokázal. Jistě ne proto, že by tam nebyl, ale proto, že „učený z nebe žádný dosud nespadl“ a chyb jsem v jedinečné příležitosti natropil dost.
Zapamatujte si tuto zprávu o pelichajícím L. luscinia, protože na ni brzy navážeme neskutečností neskutečnou (ať si zde nahodím udičku).
I taková umí ornitologie být a smluví-li se nad utrápencem s kleštěmi s paní Štěstěnou, „zítřek“ se klidně už zas může protančit!
